Evropská unie se čile rozšiřuje o další členské státy, zvýší se však v Evropě celkový počet států? Právě v této době můžeme být svědky vzniku nového evropského státu.
Kosovo jednostranně vyhlásilo v neděli 17.2. nezávislost na Srbsku. Srbsko tento stát neuznalo, proti je i Rusko, ale naopak se očekává, že EU a OSN Kosovo uznají. Kosovo je již delší dobu jedním z ohnisek napětí na Balkáně. Kosovo považují za vlastní území Albánci i Srbové. Obě strany argumentují národem a tradicí. Albánci tvrdí, že jako potomci starověkých Ilyrů žili na tomto místě již před příchodem Slovanů. Srbové považují území Kosova s jeho středověkými hrady a pravoslavnými kláštery za kolébku své kultury a státnosti. V současnosti žije na území Kosova 92% Albánců, 5% Srbů a 3% dalších menšin. V minulosti Kosovo patřilo pod Osmanskou říši, Jugoslávii, Srbsko a bylo i pod správou OSN. V případě, že bude Kosovo uznáno za nový stát, hlavním městem bude Priština, bude mít rozlohu 10 887 km2 a 2,2, milionu obyvatel, měnou bude euro.
Některé státy se obávají, že po uznání samostatnosti Kosova, se budou chtít odtrhnout i jiné národnostní menšiny (např. Maďaři na Slovensku).
Další potenciální nový evropský stát je specifický tím, že by vznikl spojením dvou dosavadních států: Kyperské republiky a Severokyperské republiky. Ostrov Kypr byl rozdělen v roce 1983, následkem vyvrcholením krize na ostrově, která byla vyvolána rozhodnutím řecké vlády o připojení Kypru k Řecku v roce 1974, jehož cílem bylo svržení tehdejší vlády, a následnou invazí tureckého vojska v roce 1974, které mělo údajně za úkol ochránit turecké obyvatelstvo ostrova. Severní Kypr je však uznán pouze Tureckem. Sjednocení Kypru bylo jednou z priorit bývalého generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. V referendu v roce 2004 se pro sjednocení vyslovilo 65% občanů severní části Kypr, ale pouze 24% občanů řecké části. Sjednocení bylo tedy zamítnuto.
Další dva potenciální nové státy spojuje to, že o jejich vznik stojí extremistické (teroristické skupiny. První z nich je ETA - Euskadi Ta Askatasuna (= Baskický stát a svoboda). ETA je ozbrojená baskická separatistická organizace, která se snaží násilím vytvořit nezávislý socialistický stát Baskicko. Baskicko nyní leží na územích Španělska a Francie.
Druhou je IRA - Irská republikánská armáda, anglicky Irish Republican Army, která usiluje o připojení Severního Irska (části UK) k Irsku. Parlament Severního Irska v roce 1921 odmítl připojení k Irsku a Severní Irsko zůstalo součástí UK, Irsko toto rozhodnutí přijalo pouze de facto v roce 1984, napjatá situace však trvá dodnes.
Obě tyto skupiny spojuje také řada teroristických útoků.
V Evropě existuje několik jednostranně vyhlášených států, které nejsou oficiálně uznány. A tak v Evropě přibudou nové státy, pokud tyto státy budou oficiálně uznány.
Přesuneme-li se na východ, najdeme zde stát, který vyhlásil samostatnost již v roce 1991, je to Čečensko. Kromě Afgánistánu žádný jiný stát samostatnost Čečenska neuznal. Čečensko je území, které patří Rusku. V roce 1996 skončila rusko-čečenská válka de facto vítězstvím Čečenska, Rusko to však neuznalo a tak válku v roce 1999 obnovilo a trvá dodnes. Světové veřejné mínění je rozděleno do dvou táborů - část pozorovatelů si myslí, že Čečenci brání svou nezávislost před Ruskem, druzí jsou zase názoru, že boje jsou projevem separatistických snah některých skupin Čečenců.
Další spornou oblastí v Rusku je Ingušsko, kde se však situace uklidnila a Ingušsko je autonomní vnitrozemskou republikou Ruské federace
Dalším téměř nezávislým, ale neuznaným státem je Moldavská podněsterská republika. Oblast na východě Moldavska vyhlásila nezávislost v roce 1990. Dodnes je silně podporována Ruskem a vládne zde částečně vojenský režim. Moldavsko se však této oblasti nechce vzdát především proto, že se zde nachází centrum průmyslové výroby země.
Zajímavostí mezi oficiálně neuznávanými státy je Sealand. Sealand je svémocně vyhlášené „knížectví“, rozkládající se na 550 m² velké umělé plošině z časů 2. světové války, stojící v Severním moři 10 km od pobřeží východní Anglie. Má jen několik trvalých členů. Od roku 1967 je v držení Paddyho Roye Batese a jeho rodiny. Má vlastní měnu, vládu, vlajku i poštovní známky. Nyní je Sealand na prodej.
Na závěr je ještě třeba říci, že v Evropě existuje mnoho autonomních území, které však o úplnou nezávislost zatím neusilují.
Žádné komentáře:
Okomentovat