Letní škola rozvojové spolupráce a pomoci pro středoškoláky 2007 - 1. díl

Je únor 2007, já si tak brouzdám po internetu a zaujme mě tam článek s názve Ochutnej rozmanitost světa. Pod tímto článkem se skrývá pozvánka na Letní školu rozvojové spolupráce a pomoci. Dost dobře nevím co si mám pod tím představit, ale říkám si, že to můžu zkusit.

Přihláška

Účast na LŠ je totiž vlastně výhrou. Protože účastníci LŠ jsou vybírání podle prezentací nebo esejí, které zašlou. Měli jsme si vybrat jeden ze 3 citátů a napsat na toto téma esej nebo udělat powerpointovou prezentaci. Já jsem si vybrala citát: „Hlad a láska určují veškeré dějiny lidstva.“ – Budha. Bylo mi jasné, že budu dělat prezentaci a už jsem měla i myšlenku. A tak jsem začala tvořit. Jenže postupem času, jsem na moji prezentaci nějak zapomenula a odkládala ji na „až bude čas“. A čas byl až dva dny před uzávěrkou přihlášek. Tak jsem zase začala intenzivně tvořit. Samozřejmě mi nešlo spustit DVD, ze kterého jsem chtěla čerpat, nakonec se to podařilo, ale u počítače jsem seděla až do půlnoci a stejně jsem to nestihla dodělat. Druhý den jsem v mé práci pokračovala a prezentace byla dokončena. Ale zase nešla vypálit. Asi po půl hodině se mi to podařilo, ale za to mi ujel autobus do Holešova. Tak mě tam mamka zavezla do Holešova a já jsem letěla na poštu a cédečko odeslala.

„Přijetí“

Supr, tak to mám za sebou, řekla jsem si. A ve víru školních povinností jsem zase na LŠ zapomněla. V den, kdy jsem se měla dozvědět jestli jsem se dostala nebo ne, nám začínaly ve škole stacionáře. V pondělí jsme jeli do Kroměříže. Ráno jsem si sice na LŠ vzpomněla. Ale důsledkem zahlcení informacemi ze stacionáře a žárem sluníčka (bylo min. 35 °C :-), jsem byla pořádně zmatená, když mi asi v čtyři odpoledne, zatím co jsme čekali v Kromclu na vlak, zavolala nějaká paní a řekla mi, že jsem byla přijata na Letní školu. Chtěla po mě adresu domů, ale než jsem si to srovnala v hlavě, vychrlila jsem na ni řeč plnou nesmyslů a jestli to není nějaký omyl. Nebyl a tak jsem jí nadiktovala adresu.

Balení a cesta

Následující týden jsem nevěřila, že to je pravda, ale ani jsem to nijak neprožívala. Začalo mi to docházet až, když mi došel dopis s bližšími informacemi. Ve škole z toho byla naše třídní trošku zmatená, ale samozřejmě, že mě na poslední červnový týden ze školy uvolnila. Musela jsem se sice vzdát školního výletu, ale co už. Jak se konec června blížil ani jsem nebyla moc nevozní, ale taky ani nějak natěšená. V neděli jsem se začala balit. Vůbec jsem nevěděla co všechno si s sebou vzít a tak jsem táhla plnou krosnu. Samozřejmě balení pokračovalo i v pondělí ráno. Jak je mým zvykem, málem jsem nestihla autobus do Holešova, naštěstí cesta vlakem byla už bez problémů. V Hulíně jsem si ještě koupila Lidé a země, abych měla cestou co číst a zamířila vlakem směr Olomouc. Jakmile jsem dojela do Olomouce čekal mě nelehký úkol dostat se do Horky do střediska ekologické výchovy Sluňákov. Tak jsem nasedla do tramvaje a jela na nějaké náměstí, kde jsem měla přestoupit. Naštěstí jsem tam potkala holky, které taky mířily na LŠ a tak zbytek cesty jsem jela s něma. Když jsme vystoupily v Horce, tak jsme měly opět štěstí, poněvadž nás až na Sluňákov zavedla nějaká paní, která tam myslím pracovala.