Spavá nemoc je lidské onemocnění, které je způsobované prvokem Trypanosoma brucei a přenášena mouchou – bodalkou tsetse.
Moucha tsetse žije v Subsaharské Africe, nemoc přenášejí jenom některé její druhy. Nejčastěji se nachází ve vegetaci řek a jezer, galeriových lesech (forma tropického lesa vázána na břehy velkých toků) a zalesněných savanách.
Spavá nemoc existuje ve dvou formách:
- trypanosoma brucei gambiense (T.b.g.) je rozšířená v západní a střední Africe a představuje více jak 90% prokázaných případů spavé nemoci. Člověk může být infikován několik měsíců nebo dokonce i let, aniž by se u něj projevily symptomy nemoci. Když se symptomy projeví, je většinou nemocný v pokročilém stádiu nemoci a je postižen celý nerovový systém.
- trypanosoma brucei rhodesiense (T.b.r.) je rozšířena ve východní a jižní Africe. Touto formou trpí méně než 10% nakažených. První známky nemoci se projevují již několik měsíců či týdnů po nakažení se nemocí. Průběh nemoci je velice rychlý a ochromuje CNS. 
Kromě africké spavé nemoci existuje také American Trypanosomiasis (Chagas), původce nemoci je však jiný než u africké formy.
Další poddruh parazita z rodu Trypanosoma způsobuje onemocnění volně žijících i domestikovaných zvířat, které je pro ně smrtelné. Zvířata mohou také být hostili lidských patogenních parazitů, především u rhodéské formy. Gambijská forma nemoci zvířata také napadá, ale jejich role v přenosu nemoci není významná.
Průběh nemoci:
Nemoc je přenášena do těla bodnutím infikované mouchy tsetse. Může být také přenášena z matky na plod.
Původce nemoci trypanosomes se nejprve množí v podkožní tkáni, krvi a míze. První příznaky spavé nemoci jsou podobné chřipce – teploty, bolest hlavy, kloubů a svědění. V druhé fázi nemoci tzv. neurologické fázi se prvok dostává skrze krevní mozkovou bariéru do CNS, kterou napadá. Následuje anémie, snížená koordinace, zmatenost, mohou se projevit také problémy s krevním oběhem a vylučovací soustavou, halucinace, výbuchy vzteku a v neposlední řadě je narušen spánkový cyklus. Podle formy nemoci druhé stádium ústí k relativně rychlé smrti nebo k postupně prohlubující se letargii, která je typičtější pro gambijskou formu nemoci. Někdy může první fáze nemoci přejít přímo k letargii. Bez léčení je nemoc smrtelná.
Léčení nemoci:Léčení závisí na stádiu nemoci. Léky efektivně účinkují pouze v její první fázi, kdy je možné využít léky méně toxické. V druhém stádiu je léčení závislé na použití léků, které pronikají skrze krevní mozkovou bariéru, aby zasáhli parazita, tyto léky jsou však toxické a se složitým způsobem podávání.
V prvním stádiu se používají léky Pentamidin a Suramin. Pentamidin byl objeven v roce 1941 a účinkuje na gambijskou formu nemoci, i přes několik nepříznivých účinků je k pacientům šetrný. Suramin byl připraven již o 20 let dříve a účinkuje na rhodéskou formu, může však způsobovat alergické reakce.
V druhém stádiu nemoci se užívají léky Melarsoprol a Eflornithin. Prvních z nich byl vynalezen v roce 1949 a účinkuje na obě formy nemoci. Je na bázi arzeniku a má proto mnoho negativních účinků. Může způsobovat mozkový tumor, při němž je 3 – 10% úmrtnost. Lék Eflornitihin, který by registrován v roce 1990 je méně toxický, ale účinkuje pouze na gambijskou formu nemoci a jeho aplikace je obtížnější.
Rozšíření a epidemie:
Spavá nemoc postihuje 36 států v subsaharské Africe, podle WHO je ní ohroženo 70 miliónů lidí. V roce 1998 bylo zaznamenáno 40 000 případů. Toto číslo však neodráží pravdivou situaci. Předpokládá se, že 300 až 500 tisíc nakažených nebylo vůbec diagnostikováno a léčeno. Do roku 2005 bylo posíleno pozorování nemoci a mezi lety 1998 a 2004 klesl počet nových případů z 37 991 na 17 616. Předpokládá se, že v současné době je nakaženo 50 až 70 tisíc osob.
Jiné odhady uvádějí vyšší čísla – 300 tisíc nových nakažených ročně a 40 000 obětí. Nemoc zasahuje především méně vyspělé zemědělské oblasti s málo dostupnou nebo nedostupnou lékařskou péčí, také z těchto důvodů je velice problematické zjistit množství nakažených a zemřelých. V prvním stádiu nemoci je smrtnost asi 6%, v druhém je až 2,5krát vyšší.
Největší epidemie spavé nemoci byly zaznamenány mezi lety 1896 a 1906 především v Ugandě a Kongu, dále v letech 1920, která byla zastavena díky kontrole milionů lidí, kteří by mohli být ohroženi. V 60. letech 20. století nemoc téměř vymizela, ale v roce 1970 znovu propukla epidemie, které až do dnes ohrožuje několik oblastí.
Zdroje informací:
WHO : African trypanosomiasis (sleeping sickness) [online]. c2009 [cit. 2009-04-29]. Dostupný z WWW:
Wikipedie : Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-04-29]. Dostupný z WWW:
Wikipedia : The Free Encyklopedia [online]. 2009 [cit. 2009-04-29]. Dostupný z WWW:
