Letní škola rozvojové spolupráce a pomoci pro středoškoláky 2007 - 3. díl

2. den – úterý 26.6.

Každé ráno byl budíček – tzn. nějaká hudba, něco po sedmé, ale nebyl povinný, takže jsem ho vždycky zaspala. O půl osmé začínala rozcvička – africká taneční, ale já jsem se nedonutila nikdy tak brzo vstát. „Povinné“ bylo se dopravit na tzv. dobré ráno. Bylo to hlavně hodnocení dne minulého a různé probouzecí hry. Kreslili jsme, vyplňovali dotazníky, protahovali se a tak různě.

Po „dobré ránu“ byla snídaně. Ta úterní byla trošku zvláštní, protože stoly a židle byly rozmístěny tak, že u jednoho stolu stálo 8 židliček, u 2 stolů 5 židliček a u 4 stolů 3 židličky, nebo tak nějak to bylo. Na stolech stály vlaječky různých zemí, já jsem přišla mezi posledními a zbyl na nás největší stůl. Pak se začala přinášet snídaně. A šlo to přímou teda nepřímou úměrou, čím víc židliček u stolu tím míň jídla a horší chování „číšníků“. Takže u našeho stolu jsme měli jídla hory a navíc ještě obrovský výběr, zatímco ostatní se dělili o několik krajíčků vánočky. A tak začali žadonit o „humanitární pomoc“, kterou jsme jim (naše „číšnice“ s notnou dávkou nesouhlasu) poskytli. Vlaječky na stolech byly totiž rozložené takto: malý stůl, moc židlí a málo jídla – chudé země, střední stůl, ale stejně dost židlí a ne moc jídla – ani chudé ani moc bohaté země, velký stůl a málo židlí a hory jídla – bohaté země. Podobně je to i ve světě co se týče rozdělení jídla a bohatství. Když jsme tuto aktivitu prodiskutovali, mohli jsme se najíst dosyta všichni.

Po snídani následovala první úterní přednáška (měla bych to psát do uvozovek, protože ono vlastně není přednáška jako LŠ – přednáška, ale abych se nezdržovala budu uvozovky vynechávat, tak si je tam přimyslete :-). Téma této přednášky bylo Člověk v tísni v Etiopii. Protože jsme dělali sbírku Postavme školu v Africe, tak jsem na tu přednášku byla hodně zvědavá. Sice nebyla jenom o sbírkových školách, vlastně tím líp. Zase se mi asi nejvíc líbili takové ty osobní příběhy různých děcek. Ale konečně jsem se dozvěděla, jak to tam vlastně přesně chodí a vypadá. Zaujalo mě třeba, že tam nemají nic jako u nás učňáky a tak tam jeden Člověk v tísni založil. A nebo věřili by jste, že v Addis Abebě mají univerzitu? Suprové je taky, že po každé přednášce nebo spíš během ní se můžeme ptát na to co nás zajímá (taky malinko rozdíl od normální školy, že … :-). Nakonec máte po přednášce hlavu plnou různých informací a říkáte si, že si na ně třeba někdy vzpomenete. Na začátku LŠ jsme dostali složky a papíry na poznámky, já si ale moc nezapisuju a raději poslouchám. Protože když si zapisuju tak mám pocit, že mi strašně moc věcí uteče.

Po Etiopie jsme se ještě vrátili k chudobě. Byl to blok různých aktivit. Na začátku jsme si měli stoupnout k jednomu ze tří obrázků, který podle nás vystihuje nejvíce chudobu. Ty obrázky byly malované takovou zajímavou technikou, takže na nich nešlo moc poznat :-). Potom jsme v těch obrázkových skupinkách měli napsat atributy chudoby, a nakonec jsme se ještě bavili o rozdílu mezi chudobou relativní a absolutní. Protože jsme o chudobě psala na konci roku slohovku v angličtině, tak jsem si myslela, že o tom celkem dost vím, ale zjistila jsem, že jsem o tom nevěděla skoro nic :-).

Pak přišel na řadu oběd. Ale nebyl to obyčejný oběd, byl to oběd s Keňany. Ti Keňani a Keňanky byli fotbalisti ze slumu v Nairobi. V ČR byl na necelý měsíc v rámci projektu Fotbal pro rozvoj. Což je projekt na snižování chudoby ve slumech. Děcka, který jsou do tohoto projektu začleněni (v rámci organizace MYSA), tvoří fotbalové týmy a hrají mezi sebou jakousi ligu. Dostávají za to body, ale taky za různé brigády, za to, že chodí na tréninky atd. A ti co mají nejvíc bodů se můžou dostat na nějakou dobu do zahraničí, většinou do Evropy. No a tak jsme je měli i my na LŠ. V jídelně jsme byli rozdělení ke stolům. Já jsem byla u stolu s Wendy a s Keňanem Georgem. Během obědu jsme měli za úkol zjistit navzájem odpovědi na „Lunch question“: Co je to Fotbal pro rozvoj? O čem je Letní škola? Proč jsme se přihlásili na LŠ? Co je to MYSA? Jak se ti podařilo dostat do ČR? Co je Sluňákov? Jaké je typické české a keňské jídlo? a Jaký je tvůj oblíbený fotbalista? – s touto otázkou jsem měla trochu problém, protože jsem žádného fotbalistu neznala :-). A tak nám George začal vysvětlovat, kde který africký fotbalista hraje v Evropě a jak moc je dobrý. Taky se nám snažil vysvětlit odpovědi na ostatní otázky a my jsme se taky snažily, ale nakonec nám přišlo lepší zkoušet porozumět Georgovi než mu něco vysvětlovat :-). On nám za to krásně vysvětlil co to je a jak to chodí na boarding school. Pak jsme se dostali od angličtiny k dalším jazykům, tak nám Georgie vysvětloval keňská nářečí a naučil nás svahilsky říct ahoj = jambo, nashledanou = kwa heri a samozřejmě I love you = nakupenda. Tak jsme se pak Georgie snažili naučit i něco česky. Ale ahoj se moc neujalo, na rozdíl od jambo, kterým byli Keňani (později už nejen Keňani) schopní zdravit třeba i desetkrát za minutu :-).

Po obědě jsme se přesunuli ven z budovy. Odešli jsme na takovou zvláštní travnatou plochu, kde nás s Keňany čekali teambuildingové aktivity. Jelikož to všechno probíhalo hlavně v angličtině, tak to byla docela sranda. Co si pamatuju, tak jsme dělali taková ta monstra z lidí (tolik a tolik rukou a nohou musí být na zemi atd.), pak jsme dělali uzly, když jsme se drželi všichni ve skupině lana (to naší skupině moc nešlo :-). A pak byla fakt skvělá aktivita – schody. Postavili jsme se do dvou řad naproti sobě a vždycky dvojice drželi jedno dřevo (takovou kulatinu) – schod. A každý pak měl za úkol přejít po těch „schodech“ na druhou stranu a přelízt při tom provázek, který byl tak 1,8 m nad zemí. Pak jsme se přesunuli do takového lesíka a tam jsme zase měli za úkol postavit z lan a z těch dřev nějakou konstrukci tak, aby se tam všeci vlezli a byli aspoň 0,5 metru nad zemí. Tak to byla taky sranda, ale nakonec se nám to podařilo.

Když jsme se přesunuli zase zpátky na Sluňákov, měli jsme chvilku volna. Po volnu jsme se zase sešli dole. Nejdřív jsme si dělali test „jakou roli hrajeme v týmu“. Myslím, že my vyšlo chrlič nebo tak nějak se to jmenovalo :-). No a pak na nás vedoucí vychrlily důvod, proč jsme si ten test dělali. Byli jsme rozděleni na 4 skupinky podle témat našich prací ze soutěže o účast. Každá skupina dostala téma (podobné jako popisovala ve svých pracích), témata byly: globální problémy, rozvojová pomoc a spolupráce, multikulturní dialog a chudoba. Já jsem byla ve skupince „chudoba“ se Svaťou, Páťou a Terkou. No ale k čemu ty skupinky byly? Náš úkol byl vytvořit nějakou prezentaci (není tím myšleno prezentaci powerpointovou) na „své“ téma. A tu svoji prezentaci předvést na konci LŠ v rámci závěrečné „konference“.

Naše skupinka se sešla na „polštářích“ na balkóně, nejdřív jsme si přečetli své práce, teda spíš esej Páti a Svati, protože já a Terka jsme dělaly prezentace a ty jsme viděli už dřív. No a pak jsme prostě jenom chrlili nápady, a když už jsme žádný neměli, tak jsme se šli navečeřet a po večeři jsme začali našim nápadům dávat konkrétní podobu. Vymysleli jsme celkem zajímavou prezentaci, ale její popis si nechám až na „konferenci“.

Po naší skupinové práci na prezentacích, jsme se zase sešli dole. Dalším hostem byl učitel Jerry ze Zambie (ze školy v Masuku, myslím). Ten nám povídal jak o Zambii, tak o škole. Mluvil anglicky, a i když to vždycky někdo překládal, musím napsat, že jsme mu celkem rozuměla :-). A co mě zaujalo? Třeba, že africký symbol míru je eagle – orel („a ne žádná slabá holubice“ :-). Systém of education je v Zambii skoro stejný jak ve Velké Británii. A věděli jste, že Zambie je jedna z politicky nejstabilnějších zemí Afriky? Taky nám Jerry vyprávěl jak si musel kupovat svou manželku za krávy a jak to tam vůbec v takových věcech chodí. Též říkal, že se diví, že v ČR spousta lidí říká, že jsou křesťané a přitom se tak vůbec nechová a že v Zambii je to jinak. No a třešničkou na dortu byla hudební produkce, Jerry každému rozdal nějaký „hudební“ nástroj – ruce, nohy, skleničky, lžičky atd. a taky každému určil nějaký rytmus, sám pak bubnoval na bongo. Divili byste se jak z toho může vzniknout zajímavé hudební vystoupení :-). No a u hudby jsme ještě zůstali, ale přidali jsme k tomu tance, který nás Jerry naučil (pamatuji si ho doteď, ale popsat slovy bych ho asi nedokázala), zajímavý bylo, že jsme to tančili na českou písničku :-). Někteří pak odtančili do pokojů, ale já, Verča a Mája jsme se ještě chvilku nechali od Jerryho učit hrát na bongo a povídali jsme si s ním. Tak jsme se do postele dostaly tradičně až kolem půlnoci. Dobrou noc ….

Letní škola rozvojové spolupráce a pomoci pro středoškoláky 2007 - 2. díl

1. den – pondělí 25.6.

Na Sluňákově už nás čekaly 3 vedoucí (Jarka – ta paní z telefonu :-), a dvě Lenky). Byli tam už i další účastníci, a tak během půl hodiny jsme se tam sešli všichni – 15 holek a jeden kluk :-). Dostali jsme jmenovky a šli jsme si rozdělit pokoje. Já jsem byla na pokoji s Verčou z Hranic. Potom co jsme si vybalili a trochu se rozkoukali, byl hned oběd. Který byl fakt výborný, už sice nevím přesně co bylo, ale vím, že to fakt bylo skvělé (žádná školní jídelna ;-), protože vlastně celý týden (až na jednu výjimku) paní kuchařky vařili úplně skvěle.

Po obědě jsme se sešli v jedné místnosti – učebně, klubovně, v místnosti, ve které jsme strávili tak půlku LŠ :-). Tady jsme si zahráli několik seznamovaček, nejenom teda na jména, které jsem si stejně za ten první den nezapamatovala …, ale samozřejmě taky na zájmy atd.

Potom jsme se odebrali na prohlídku Sluňákova. Ještě jsem zapomněla napsat, jak je Sluňákov strašně luxusní, takže teď je ta pravá chvíle. Sluňákov je nízkoenergetická obrovská budova. Má dvě patra, ve kterých najdete velký sál, jídelnu (která je z jedné celé strany prosklená a má poměrně vysoký strop – krása), několik „učeben“ , pokoje a samozřejmě ještě další místnosti jako jsou kanceláře atd. Budova je to poměrně nezvyklá, zvětší části ze dřeva, z jedné strany je to vlastně obyčejný kopec, z druhé strany je zase po celé délce pavlač a tato strana je celá prosklená. Kvůli vlastností nízkoenergetického domu jsou na prosklené straně něco jako obří červené a žluté „žaluzie“, které se automaticky stahují podle intenzivity sluníčka. Na střechu Sluňákova se dá vyjít, je odtud krásný výhled na okolí, navíc si připadáte jako na nějaké hoře (nebýt komínů čnících ze země). No ale zpět do interiéru. Funguje tady nějaký složitý systém výměny vzduchu (myslím že se to jmenuje rekuperace), takže je tu stále poměrně teplo nebo příjemně chladno a taky takový zvláštní vzduch. Jak už jsem psala budova je hlavně ze dřeva. Ze dřeva je taky vybavení interiéru. Náš dvoulůžkový pokoj byl vlastně taková dlouhá nudle, s zvláštně uspořádanými postelemi nad sebou, tak že vlastně tvořily zároveň i skříň na věci. Ještě jsme tam měli stůl a samozřejmě přístup na pavlač – balkón. Pokoje byly v patře, a protože se budova postupně snižuje, tak když jste došli na konec chodby s pokoji mohli jste vidět do jídelny. Protože Sluňákov je celkem dost nová stavba, dýchalo to tu ještě novotou, ale ubytování lepší než jsem si mohla představit v tom nejlepším snu.

Tak jsme si tedy prohlédly Sluňákov a pak se odebrali ven a pokračovali v úvodních aktivitách. Kreslili jsme řeku života, říkali svá očekávání, jak se zabýváme rozvojovou pomocí a spoluprácí. Venku jsme ještě taky dělali aktivitu, jak moc souhlasíme/nesouhlasíme s různými výroky spojenými s rozvojem, a samozřejmě jsme o těch výrocích diskutovali :-).

Následovala krátká přestávka, ale opravdu jenom úplně krátká jak bylo po celou LŠ zvykem, protože času nebylo nazbyt. A po přestávce přišla první „přednáška“. Téma bylo Globální problémy a úvod k rozvoji a „přednášel“ nám Doc. RNDr. Pavel NOVÁČEK, CSc. z UPOL :-). Moc si z této přednášky nepamatuju, teda spíš si pamatuju jenom pozadí prezentace a to že ekologie je hospodaření přírody :-). Ale v ten moment, kdy jsem byla zahlcena informacemi mi to přišlo celkem zajímavé.

Ještě před večeří nám vedoucí nalepily na záda lístečky s pojmy a s definicemi tak, že jsme vždycky tvořili dvojici, do kterých jsme se měli po večeři rozdělit. Samozřejmě, že jsme nevěděli co máme zrovna my na zádech, takže záleželo na naší spolupráci. Některé pojmy byly jednoduché, ale některé si byly vcelku dost podobné, takže jsme si nebyli jistí koho ke komu přiřadit, ale myslím, že jsme to zvládly přiřadit všechno dobře. Po této aktivitě jsme si ještě na příkladu záplavách v Zambii? Ukazovali jaký je rozdíl mezi rozvojovou a humanitární pomocí.

Potom jsme se přesunuli do sálu, kde nás čekal program o Brazílii. Ten si pro nás připravil Jarek Kotal, který tam pracuje na projektu Change the game, a z celé LŠ na něho mám asi nejpestřejší vzpomínky. Na začátku jsme se bavili o tom, co víme o Brazílii. Potom nám pustil brazilskou hudbu a na podlaze bylo spoustu fotek z Brazílie, které jsme si mohli prohlídnout a taky jsme si mohli vyzkoušet hry děcek z favelas. Třeba „stolní fotbal“, flowersticky, petky na otlučení kloubů :-) a další. Když jsme si to všechno (nebo aspoň něco, protože na to bylo celkem málo času) vyzkoušeli, měli jsme za úkol si vybrat nějakou fotku, která nás oslovila a pak jsme mluvili o tom proč. No a pak už začal Jarek mluvit o favelas (slumech) v Brazílii, nebyl to však výklad jak ve škole, ale „nutil“ nás myslet :-), třeba o tom co by jsme uvařili za 30 Kč na den pro celou rodinu. Taky bylo skvělé, jak nám v prezentaci ukazoval fotky konkrétních dětí a říkal k nim jejich většinou nepříliš šťastné příběhy.

Za okny se pomalu stmívalo a program o Brazílii končil. Byla jsem z něj úplně nadšená, a přestože už jsem byla celkem unavená, nemohla jsem si nechat ujít prezentaci o Indii od Jarky. Při této prezentaci jsme poprvé objevili úžasnost, takových velkých „polštářů“ plněných polystyrénovými kuličkami. I když mě Jarčina prezentace, zajímala, podařilo se mě při ní asi dvakrát usnout :-). Jarka byla v Indii v rámci studia na jedné mezinárodní škole, kde zabývali se komunitními rozvojovými projekty. Prezentace končila okolo půlnoci a ti co vydrželi až dokonce se šli umýt a spát. Zapomněla jsem napsat, že žádný z programů na LŠ nebyl povinný, ale já jsem si žádný – teda kromě ranních rozcviček :-), nemohla nechat ujít. Tak to byl první den, poměrně rychlý start do víru dalších událostí.

Letní škola rozvojové spolupráce a pomoci pro středoškoláky 2007 - 1. díl

Je únor 2007, já si tak brouzdám po internetu a zaujme mě tam článek s názve Ochutnej rozmanitost světa. Pod tímto článkem se skrývá pozvánka na Letní školu rozvojové spolupráce a pomoci. Dost dobře nevím co si mám pod tím představit, ale říkám si, že to můžu zkusit.

Přihláška

Účast na LŠ je totiž vlastně výhrou. Protože účastníci LŠ jsou vybírání podle prezentací nebo esejí, které zašlou. Měli jsme si vybrat jeden ze 3 citátů a napsat na toto téma esej nebo udělat powerpointovou prezentaci. Já jsem si vybrala citát: „Hlad a láska určují veškeré dějiny lidstva.“ – Budha. Bylo mi jasné, že budu dělat prezentaci a už jsem měla i myšlenku. A tak jsem začala tvořit. Jenže postupem času, jsem na moji prezentaci nějak zapomenula a odkládala ji na „až bude čas“. A čas byl až dva dny před uzávěrkou přihlášek. Tak jsem zase začala intenzivně tvořit. Samozřejmě mi nešlo spustit DVD, ze kterého jsem chtěla čerpat, nakonec se to podařilo, ale u počítače jsem seděla až do půlnoci a stejně jsem to nestihla dodělat. Druhý den jsem v mé práci pokračovala a prezentace byla dokončena. Ale zase nešla vypálit. Asi po půl hodině se mi to podařilo, ale za to mi ujel autobus do Holešova. Tak mě tam mamka zavezla do Holešova a já jsem letěla na poštu a cédečko odeslala.

„Přijetí“

Supr, tak to mám za sebou, řekla jsem si. A ve víru školních povinností jsem zase na LŠ zapomněla. V den, kdy jsem se měla dozvědět jestli jsem se dostala nebo ne, nám začínaly ve škole stacionáře. V pondělí jsme jeli do Kroměříže. Ráno jsem si sice na LŠ vzpomněla. Ale důsledkem zahlcení informacemi ze stacionáře a žárem sluníčka (bylo min. 35 °C :-), jsem byla pořádně zmatená, když mi asi v čtyři odpoledne, zatím co jsme čekali v Kromclu na vlak, zavolala nějaká paní a řekla mi, že jsem byla přijata na Letní školu. Chtěla po mě adresu domů, ale než jsem si to srovnala v hlavě, vychrlila jsem na ni řeč plnou nesmyslů a jestli to není nějaký omyl. Nebyl a tak jsem jí nadiktovala adresu.

Balení a cesta

Následující týden jsem nevěřila, že to je pravda, ale ani jsem to nijak neprožívala. Začalo mi to docházet až, když mi došel dopis s bližšími informacemi. Ve škole z toho byla naše třídní trošku zmatená, ale samozřejmě, že mě na poslední červnový týden ze školy uvolnila. Musela jsem se sice vzdát školního výletu, ale co už. Jak se konec června blížil ani jsem nebyla moc nevozní, ale taky ani nějak natěšená. V neděli jsem se začala balit. Vůbec jsem nevěděla co všechno si s sebou vzít a tak jsem táhla plnou krosnu. Samozřejmě balení pokračovalo i v pondělí ráno. Jak je mým zvykem, málem jsem nestihla autobus do Holešova, naštěstí cesta vlakem byla už bez problémů. V Hulíně jsem si ještě koupila Lidé a země, abych měla cestou co číst a zamířila vlakem směr Olomouc. Jakmile jsem dojela do Olomouce čekal mě nelehký úkol dostat se do Horky do střediska ekologické výchovy Sluňákov. Tak jsem nasedla do tramvaje a jela na nějaké náměstí, kde jsem měla přestoupit. Naštěstí jsem tam potkala holky, které taky mířily na LŠ a tak zbytek cesty jsem jela s něma. Když jsme vystoupily v Horce, tak jsme měly opět štěstí, poněvadž nás až na Sluňákov zavedla nějaká paní, která tam myslím pracovala.

Řečtí a římští bohové

Řecká mytologie se nejprve předávala ústní básnickou tradicí a tvoří součást starořeckého polyteistického náboženství. Řecký mytologický systém byl později v upravené podobě přejat římskou mytologií. Řečtí a římští bohové sice často tvoří vzájemné protějšky, nejsou však vždy úplně totožní. Je navíc třeba brát v úvahu i to, že řada bájí existuje v různých variantách.

Podle řecké mytologie byl na počátku světa Chaos (nekonečný vesmírný prostor, neuspořádaný začátek všech věcí). Z něj povstala nejprve věčná tma Erebos a temná noc Nyx, z jejichž spojení se zrodilo věčné světlo Aithér a světlý den Hémerá. Pak Chaos zrodil dvě všeoživující síly - zemi Gaiu a lásku Eróta. Gaia se spojila s Aithérem a porodila podsvětní temnotu Tartaros. Pak Gaia zplodila nebe Úrana a hluboký oceán Ponta a měla s nimi děti.

Po Chaosu se vlády nad světem ujal Úranos, vzal si Gaiu za ženu a měl s ní dvanáct Titánů (6 synů a 6 dcer). Titáni žili na nebesích a jejich úkolem bylo chránit otcův trůn. Když Gaia porodila tři nestvůrné obry, které Úranos nechal shodit z nebe, nabádala Gaia Titány, aby otce svrhli. Nejmladší Kronos matku poslechl a zbavil Úrana mužství a tím i moci.

Kronos si vzal za ženu svou sestru Rheiu a stal se v pořadí třetím vládcem světa. Zplodili spolu významné řecké bohy (Hádés, Poseidón, Zeus, Hestia, Déméter, Héra). Avšak Kronos všechny své děti polykal z obav před ztrátou moci. Tak Rheia třetího syna, Dia, ukryla na Krétě, kde jej opatrovali nymfy, a Kronovi podala místo dítěte zabalený kámen.

Když Zeus vyrostl, donutil otce vyvrhnout své sourozence a utkal se s ním o moc. Zeus se opevnil na Olympu a se přidali se k němu Hádés, Poseidón, Kyklópové, někteří Titáni a další. Na straně Krona opevněného na hoře Othyrs pak bojovali ostatní Titáni spolu s Giganty. Kronos prohrál a s ostatními Titány byl svržen do Tartaru.

Diova "babička" Gaia pak s Tartarem zplodila obludného stohlavého obra Týfóna, aby Dia zahubil. Zeus jej však porazil. S bratry se pak o vládu rozdělil losem - Poseidón se stal pánem moře, Hádés pánem podsvětí a Zeus pánem nad nebem a zemí. Postaral se totiž o to, aby mu připadl nejlepší los. Zeus byl zprvu tyranský panovník. Nebýt Prométhea, vyhubil by lidský rod - nejdříve se mu totiž zdál moc slabý, pak moc silný. Diova tyranská vláda skončila poté, co se mu povedlo pořádně si upevnit moc. Jediné, co pak vládlo nad ním, byl osud.

Řečtí bohové se dělí na: tvořitelská božstva, titány, olympská božstva a ostatní bohy a polobohy.

Římská mytologie byla převzata od jiných národů, základ tvoří řecká mythologie. Hlavními bohy byli původně řečtí bohové, kteří byli pouze přejmenováni. Mimo to každá domácnost uctívala své vlastní domácí bůžky a každý měl svého osobního ochranného ducha, génia.

Římští bohové se rozdělují na hlavní, ostatní a nižší bohy, Héroy (hrdiny).

Další římští bohové (mimo hlavní bohy): Apollo - bůh Slunce; Bellona — bohyně války; Bona Dea — „Dobrá bohyně“, uctívaná pouze ženami; Sol - bůh Slunce; Faunus — bůh obilí a dobytka; Flóra — bohyně jara a květin; Fortuna — bohyně náhody a osudu; Janus — bůh bran; Pomona — bohyně sadů, zahrad a ovocných stromů; Vertumnus - bůh změny, ročních období, růstu rostlin, zahrad a ovocných rostlin; Priapus — bůh plodnosti.

Srovnání řeckých a římských bohů:

Řecko	Řím	Příbuznost	Sféra vlivu	Atributy
Afrodíté	Venuše	dcera Dia a Diony- titánky	krása, láska	růže
Artemis	Diana	dcera Dia a Léty, sestra Apollóna	lov	šípy
Athéna	Minerva	dcera Dia a Métidy	moudrost,spravedlnost a bojovnost, ochránkyně mužů	přilba, kulatý štít, kopí
Áres	Mars	syn Dia a Héry	válka	Venuše
Demeter	Ceres	dcera Króna a Rheie	úroda, rolnictví a dárkyně hospodářských plodin	koš na hlavě, věnec
Dionýsos	Bakchus	syn Dia a Semely	víno a radovánky	štít s vínem
Erós	Amor, Kupido	syn Afrodíty a Area, nebo syn Chaosu	láska, vášeň, smyslná touha	luk, toulec, křídla, velmi často v dětské podobě
Gaia	Tellus, Terra	původ z Chaosu	Země	vynořuje se nebo leží na zemi, krmí děti, drží roh hojnosti
Hádés	Pluto, též Orcus	syn Krona a Rheiy, bratr Dia a Poseidona	podsvětí, bohatství, vládce mrtvých	roh hojnosti, čapka od Kyklopů
Héfaistos	Vulcanus	syn Dia a Héry	kovářství, oheň	Etna, výzbroj pro Achillea
Héra	Juno (Iuno)	dcera Krona a Rheiy	nejvyšší bohyně, manželství, ochránkyně žen	žezlo a diadém, granátové jablko
Hermés	Merkur	syn Dia a Atlantovy dcery Maie	božský posel, ochránce obchodníků a poutníků	Merkurova hůl
Hestie	Vesta	dcera Titána Krona a Rheie, sestra Dia	rodinný krb, posvátný oheň	plachetka, obětní miska v ruce, kruhové ohniště
Pan	Silvanus	syn nymfy Dryopy a boha Herma nebo nymfy Oineis a Dia	lesy, pastviny a stáda	sýrinx („flétna“), píšťalka, kopýtka, kozlí nohy
Poseidón	Neptun	Diův bratr, syn Krona a Rheie	moře a oceány	zobrazován na kašnách
Uranos	Uran	syn Gaie	nebesa
Zeus	Jupiter (Iuppiter)	Syn Krona a Rheie	nejvyšší bůh, vládce bohů	orel, blesky, hromy, Diův chrám, socha Dia olympského

Jak uspořit energii?

V běžné domácnosti je spotřeba energie rozložena takto: 57% - vytápění, 22% - ohřev teplé užitkové vody, 7% - příprava jídla, 5% - chlazení a mrazení potravin, 4% - praní a žehlení prádla, 2% - osvětlení a 3% - ostatní spotřebiče.

Osvětlení

Přestože osvětlení tvoří poměrně zanedbatelnou položku, je velice jednoduché v této oblasti uspořit. Stačí vyměnit klasickou žárovku za úsporku nebo zářivku. Úsporky jsou sice dražší než obyčejné žárovky, ale vydrží až 15x déle a spotřebují až o 80% méně energie. Za asi deset let její životnosti tak můžete ušetřit přibližně 3000 Kč. Klasická žárovka 100 W spotřebuje měsíčně při třech hodinách provozu elektřinu za 29 Kč. Úsporná zářivka s příkonem 23 W korun sedm. To za měsíc činí rozdíl 22 Kč.

Kromě záměny světelných zdrojů, můžete na osvětlení ušetřit i zavedením regulace osvětlení.

Úspory u běžných spotřebičů

Praní, sušení a žehlení prádla – při praní je nejjednodušší uspořit tím, že budete mít pračku při praní naplněnou. Přestože perete v pračce menší množství prádla, než pro které je určena, spotřebujete téměř stejné množství energie. Regulací teploty (pro většinu prádla dnes stačí 60°C) můžete ušetřit až 25% energie.

Sušičky prádla jsou na nic, nejlíp vysuší přece sluníčko.

Co se týče žehlení, zkuste se zamyslet co je třeba doopravdy žehlit. A žehlete (a i perte) v době nižšího tarifu ceny elektřiny (tzv. noční proud).

Chlazení a mrazení potravin – největším „žroutem“ energie ledniček a mrazáků je námraza na vnitřních plochách. Pokud je vyšší než 5 mm zvýší se spotřeba energie až o 75%. Obdobně zvyšuje spotřebu energie také zaprášení vnějších částí kompresoru a výparníku. Pro normální provoz stačí v ledničce + 5°C a v mrazáku - 18°C, každý stupeň směrem k nižším teplotám znamená o 7% vyšší spotřebu energie. Důležité je i dobré těsnění dvířek a jejich otvírání jen na nezbytně dlouhou dobu. Všemi těmito opatřeními můžete ušetřit až 400 Kč ročně.

Vaření – při vaření na elektrických sporácích uspoříte včasným vypnutím plotýnky a využitím jejich velké tepelné setrvačnosti k dokončení jídla. Navíc není třeba po celou dobu vařit na plný výkon, ani při ohřívání vody. Na plotýnky nedávejte hrnce s o moc větším a hlavně menším průměrem dna než je průměr plotýnky, spotřebu energie taky zvyšuje, pokud má dno hrnce nějaké nerovnosti. Energií také plýtváme pokud nepoužíváme pokličku. Na sporáku nemusíme vařit všechno. Většinou je energicky úspornější použít toustovač, grill, varnou konvici nebo mikrovlnku. Při ohřevu jídla v mikrovlnce ušetříte až 80% energie. A i vodu si můžete „předvařit“ v varné konvici.

Výpočetní technika – při elektrickém příkonu 300 W a čtyřech hodinách provozu denně spotřebuje sestava počítač, monitor a tiskárna měsíčně elektřinu za 120 korun.

Uspořit můžeme taky koupí energeticky méně náročných spotřebičů (poznáme to podle štítku). A taky pravidelným obnovováním spotřebičů. Platí, že jak spotřebiče stárnou, roste i jejich spotřeba. Spotřebu taky ovlivňuje jejich umístění. Například u umístění ledničky platí, že každý stupeň navíc nad 20°C zvyšuje její spotřebu o 6%.

Vytápění

V neposlední řadě můžeme uspořit energii v domácnosti „správným“ vytápěním. Optimální teploty v místnostech jsou: koupelna – 24°C, obytné místnosti – 22°C, kanceláře – 20°C, ložnice - 18°C a chodby – 15°C. Vyšší teplota v místnosti samozřejmě znamená vyšší spotřebu energie. Největší chybou, se kterou se můžeme setkat z hlediska úspor při vytápění, je zakrývání radiátorů ať už závěsy, pohovkami nebo nábytkem. Jakékoliv překážky v cirkulaci tepla zvyšují spotřebu energie, jelikož teplo si hledá cestu nejen dovnitř místnosti, ale také ven. Netěsné spáry snižují teplotu v místnosti až o 2°C. V běžném bytě je padesát metrů spár, kudy unikne teplo za 2 500 Kč ročně. Přitom prostředky pro odstranění těchto nedostatků se vrátí za ¾ jedné topné sezony.

Dodržováním všech zásad šetrného vytápění můžeme ušetřit až 10% celkové energie spotřebované v domácnosti, což je asi 4 000 korun.

„Úsporné“ domy

A pokud plánujete stavbu nového domu a chcete být energeticky šetrní, postavte si nízkoenergetický nebo dokonce pasivní dům. Přestože výstavba těchto domů vyjde dráže, během používání domu se vám tato investice několikrát vrátí.

Všechny novostavby musí být označeny štítkem, který prozrazuje stupeň energetické náročnosti budovy (SEN).

Závěrem už jenom upozornění, že úspory elektrické energie mají kromě přínosu pro rodinné finance i důležitý význam ekologický. Při výrobě elektrické energie v běžných tepelných elektrárnách je využita jen asi třetina primární energie. U nás se jedná zejména o hnědé uhlí, jehož spalování výrazně zatěžuje životní prostředí emisemi.

Report on the problems with poverty (Written exam - kvinta)

This report looks at poverty on the world. Poverty is condition in which a person or community is deprived of, and or lacks the essentials for a minimum standard of well-being and life. Poverty is also deprivation of money, food, clothes, education etc. About 3-milliard people live below terminus of poverty. Every day, we can watch problems with poverty and famine on TV. The UNO makes an effort to eliminate poverty.

THE RICH PEOPLES´ VIEW
Some rich people say that we must give aid to poor people. But somebody resent it. They claim that poverty is a problem only for individual people and it isn´t a problem for society.

THE POOR PEOPLES´ VIEW
They argue that rich people live to the detriment of poor people and that humanitarian aid isn´t sufficient.

RESOLUTION OF POVERTY
The UNO wants to reduce the number of people who live from an income lower than 1 USD per day. at the half. The UNO wants to achieve this state until year 2015.

CONCLUSION
To sum up we can say that poverty is a big problem all over the world. And we must resovlve this problem.

Vzniknou v Evropě další samostatné státy?

Evropská unie se čile rozšiřuje o další členské státy, zvýší se však v Evropě celkový počet států? Právě v této době můžeme být svědky vzniku nového evropského státu.

Kosovo jednostranně vyhlásilo v neděli 17.2. nezávislost na Srbsku. Srbsko tento stát neuznalo, proti je i Rusko, ale naopak se očekává, že EU a OSN Kosovo uznají. Kosovo je již delší dobu jedním z ohnisek napětí na Balkáně. Kosovo považují za vlastní území Albánci i Srbové. Obě strany argumentují národem a tradicí. Albánci tvrdí, že jako potomci starověkých Ilyrů žili na tomto místě již před příchodem Slovanů. Srbové považují území Kosova s jeho středověkými hrady a pravoslavnými kláštery za kolébku své kultury a státnosti. V současnosti žije na území Kosova 92% Albánců, 5% Srbů a 3% dalších menšin. V minulosti Kosovo patřilo pod Osmanskou říši, Jugoslávii, Srbsko a bylo i pod správou OSN. V případě, že bude Kosovo uznáno za nový stát, hlavním městem bude Priština, bude mít rozlohu 10 887 km² a 2,2, milionu obyvatel, měnou bude euro.

Některé státy se obávají, že po uznání samostatnosti Kosova, se budou chtít odtrhnout i jiné národnostní menšiny (např. Maďaři na Slovensku).

Další potenciální nový evropský stát je specifický tím, že by vznikl spojením dvou dosavadních států: Kyperské republiky a Severokyperské republiky. Ostrov Kypr byl rozdělen v roce 1983, následkem vyvrcholením krize na ostrově, která byla vyvolána rozhodnutím řecké vlády o připojení Kypru k Řecku v roce 1974, jehož cílem bylo svržení tehdejší vlády, a následnou invazí tureckého vojska v roce 1974, které mělo údajně za úkol ochránit turecké obyvatelstvo ostrova. Severní Kypr je však uznán pouze Tureckem. Sjednocení Kypru bylo jednou z priorit bývalého generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. V referendu v roce 2004 se pro sjednocení vyslovilo 65% občanů severní části Kypr, ale pouze 24% občanů řecké části. Sjednocení bylo tedy zamítnuto.

Další dva potenciální nové státy spojuje to, že o jejich vznik stojí extremistické (teroristické skupiny. První z nich je ETA - Euskadi Ta Askatasuna (= Baskický stát a svoboda). ETA je ozbrojená baskická separatistická organizace, která se snaží násilím vytvořit nezávislý socialistický stát Baskicko. Baskicko nyní leží na územích Španělska a Francie.

Druhou je IRA - Irská republikánská armáda, anglicky Irish Republican Army, která usiluje o připojení Severního Irska (části UK) k Irsku. Parlament Severního Irska v roce 1921 odmítl připojení k Irsku a Severní Irsko zůstalo součástí UK, Irsko toto rozhodnutí přijalo pouze de facto v roce 1984, napjatá situace však trvá dodnes.

Obě tyto skupiny spojuje také řada teroristických útoků.

V Evropě existuje několik jednostranně vyhlášených států, které nejsou oficiálně uznány. A tak v Evropě přibudou nové státy, pokud tyto státy budou oficiálně uznány.

Přesuneme-li se na východ, najdeme zde stát, který vyhlásil samostatnost již v roce 1991, je to Čečensko. Kromě Afgánistánu žádný jiný stát samostatnost Čečenska neuznal. Čečensko je území, které patří Rusku. V roce 1996 skončila rusko-čečenská válka de facto vítězstvím Čečenska, Rusko to však neuznalo a tak válku v roce 1999 obnovilo a trvá dodnes. Světové veřejné mínění je rozděleno do dvou táborů - část pozorovatelů si myslí, že Čečenci brání svou nezávislost před Ruskem, druzí jsou zase názoru, že boje jsou projevem separatistických snah některých skupin Čečenců.

Další spornou oblastí v Rusku je Ingušsko, kde se však situace uklidnila a Ingušsko je autonomní vnitrozemskou republikou Ruské federace

Dalším téměř nezávislým, ale neuznaným státem je Moldavská podněsterská republika. Oblast na východě Moldavska vyhlásila nezávislost v roce 1990. Dodnes je silně podporována Ruskem a vládne zde částečně vojenský režim. Moldavsko se však této oblasti nechce vzdát především proto, že se zde nachází centrum průmyslové výroby země.

Zajímavostí mezi oficiálně neuznávanými státy je Sealand. Sealand je svémocně vyhlášené „knížectví“, rozkládající se na 550 m² velké umělé plošině z časů 2. světové války, stojící v Severním moři 10 km od pobřeží východní Anglie. Má jen několik trvalých členů. Od roku 1967 je v držení Paddyho Roye Batese a jeho rodiny. Má vlastní měnu, vládu, vlajku i poštovní známky. Nyní je Sealand na prodej.

Na závěr je ještě třeba říci, že v Evropě existuje mnoho autonomních území, které však o úplnou nezávislost zatím neusilují.

Panama – země levné vlajky a „banánová“ republika

Panama je země s 3 miliony obyvatel a rozlohou přibližně stejnou jako Česká republika. Úředním jazykem je španělština, ale domluvíte se zde i anglicky a setkat se můžete i s domorodými indiánskými jazyky. Obyvatelstvo tvoří z 64% mestici, 14% černoši a mulati, 14% běloši a 8% Indiáni. Mezi věřícími převládají s 80% římští katolíci, 10% jsou zastoupeni protestanti a 5% muslimové.

Španělé dopluli k panamským břehům už v roce 1501 a roku 1508 se území Panamy stalo španělskou kolonií. V průběhu následujících 200 let bylo území Panamy součástí generálního kapitanátu Guatemala, místokrálovství Peru a nakonec Nové Granady. Roku 1821 vyhlásila Panama samostatnost, ale záhy byla připojena k federativní republice Velká Kolumbie. Nezávislost Panama, podporována USA, znovu vyhlásila až v roce 1903. V letech 1969 – 1981 zde vládl levicový režim v čele s generálem Omarem Torrijosem Herrerou.

Panama je země mezi dvěma oceány – Atlantským a Tichým. Na jejím území se nachází také nejužší místo na pevnině mezi těmito oceány. Také proto zde nejprve vznikla silnice a brzo na to i železnice spojující tyto oceány. V roce 1880 zde začal Francouz Ferdinand Lesseps uskutečňovat projekt vybudování průplavu mezi oceány. Musel se však potýkat s nemocemi (žlutou zimnicí, malárií) a také se sesuvy půdy. A snad i proto projekt v roce 1889 zkrachoval, o život přišlo víc jako 20 000 lidí (19 000 černochů), byla však už vybudována 1/3 průplavu. O slova při budování průplavu se přihlásily USA. V roce 1904, po pomoci při zinscenování panamské revoluce proti Kolumbii, mohly práce na průplavu začít. Také Američané se potýkali s různými problémy, o život přišlo 5 609 lidí, z toho 4 500 černochů, ale přesto mohl být 15. srpna 1914 průplav slavnostně otevřen. Do plného provozu se dostal až po 1. světové válce. Až do roku 1979, kdy ho převzala Panama, zůstával pod správou USA. Od roku 2000 tudy můžou proplouvat všechny lodě. Průplav je dlouhý 81,6 km, při plavbě překonáte 6 zdymadel a umělé Gatunské jezero.

Panama je také známá jako země levné vlajky. Protože jsou registrační poplatky a daně na lodě malé, má velké loďstvo – více jak 3 000 lodí (podobně jako Řecko či Libérie). Na druhou stranu díky nízkým nárokům na technický stav lodí jsou lodě plující pod panamskou vlajkou častým viníkem námořních nehod.

Panamu můžeme také zařadit do skupiny tzv. banánových republik, tedy zemí, jejichž hospodářství je založeno na exportu převážně jedné plodiny (nejčastěji banánů). 80% HDP tvoří příjmy z oblasti služeb. Nejdůležitějším vývozním artiklem jsou banány, následované garnelami. Téměř polovina vývozu směřuje do USA. V zemědělství pracuje 1/5 obyvatel. Oficiálním měnou je balboa (PAB), ale platí se zde často i americkým dolarem.

Panama s 3 070 USD HDP na osobu patří k bohatším zemím Latinské Ameriky. Růst HDP (+ 8,1%) je nejvyšší ze zemí střední Ameriky. Přesto více jako 19% obyvatel žije v chudobě.

Panama je zajímavá také svým přírodním bohatstvím. 44% území je zalesněno a 21% území je chráněno. Klima je teplé tropické. Zajímavé jsou také indiánské rezervace (např. na ostrově San Blas). Za zmínku stojí také pozůstatky prvního městského útvaru na tomto území, které jsou známé jako Stará Panama (Old Panama) nebo také Panama La Vieja a nacházejí se pouhé 4 km od centra hlavního města Panama City. Kromě toho Panama nabízí mnohé možnosti pěší turistiky, potápění a raftingu. S Panamskou republikou má ČR dohodu o zrušení vízové povinnosti pro pobyty do 3 měsíců za účelem turistiky.

Kuba – příklad pro ostatní Latinskoamerické země?

Kuba je ostrovní stát s 11 milióny obyvatel, 65% z nich tvoří běloši, 25% mulati a 10% černoši. Oficiální jazykem je španělština. Mezi obyvateli převládají s 85% římští katolíci.

Kuba je i jedna z posledních zemí, která je ovládána komunisty. Před objevením Ameriky obývaly Kubu domorodé kmeny Sibonejů, Tainů a Karibů. Roku 1511 se stala Kuba španělskou kolonií. V roce 1902 vznikl samostatný stát Kuba, ve kterém se dostal k moci v roce 1933 generál Batista. V roce 1956 – 1959 proběhla revoluce, po které v čele Kuby stanul Fidel Castro. Fidel Castro chtěl Kubu vymanit ze závislosti na USA, čímž způsobil orientaci Kuby na socialistické zřízení. V roce 1962 proběhla Kubánská krize, mezi USA a SSSR. V 2. polovině 20. století byla Kuba silně podporována komunistickými státy, což se po rozpadu SSSR projevilo na ekonomické krizi v zemi.

Ekonomická krize sužuje hospodářství dodnes. Hlavním zdrojem ekonomiky jsou finanční transfery volných měn od Kubánců pracujících v USA, druhým zdrojem je těžba, zpracování a export niklu. Třetím hlavním zdrojem je cestovní ruch.

Oficiální kubánskou měnou je kubánské peso (CUP), ze které lze však koupit pouze základní potraviny, technické potřeby či oblečení. K nákupu nedostatkového zboží se do roku 2004 používal americký dolar, na což si USA stěžovaly a proto bylo v tomto roce zavedeno konvertibilní peso (CUC). Neexistuje však mnoho možností jak si konvertibilní peso oficiálně vydělat. Všechny tyto možnosti jsou přísně regulovány a kontrolovány státem, tak jako většina hospodářství. Na Kubě tedy existují soukromé subjekty, které jsou však hlídané státem. Mezi možnosti vydělat si legálně konvertibilní peso je i poskytování ubytování cizincům, na což se ovšem musí nejprve získat licence.

Stát reguluje i dopravu, auta musí jezdit plně naplněná, a proto na křižovatkách stojí policisté a nenaplněná auta zastavují, aby je doplnily lidmi stojícími podél cest. Diktatura má však také pozitivní důsledek téměř 100% gramotnosti.

Pro turisty režim vyhradil luxusní pláže a centra, nejznámější je Varadero, na které normální Kubánci nemají přístup. Krásné koloniální paláce např. v Havaně nezadržitelně chátrají, a to přestože je na seznamu UNESCO 8 kubánských historických a přírodních památek. Na druhou stranu jsou kubánské silnici ve velice dobrém stavu.

Pokud se Kubánců zeptáte, zda by chtěli, aby byla demokracie a volný trh, budou nejspíše nerozhodní. I přes množství pozitiv, které by to přineslo, se Kubánci obávají snížení životní úrovně. O čemž svědčí i případy z ostatních latinskoamerický zemí, především Bolívie a Venezuela. Pro země Latinské Ameriky je kubánská revoluce úspěšným vzorem.

Hlavními důvody, proč to takto obyvatelé Latinské Ameriky vnímají jsou: sociální jistoty (př. bezplatná zdravotní péče, vzdělání atd.), bezpečnost a nízká kriminalita, téměř jednotná životní úroveň – na rozdíl od velkých rozdílů mezi chudými a bohatými v ostatních zemích, Kubánci sice nežijí na vysoké životní úrovni, ale netrpí extrémní chudobou, jako je tomu jinde. Jak by tento stav byl udržitelným bez finanční podpory Kubánců žijících v zahraniční, je diskutabilní. Diktátorský režim také zabraňuje pronikání zahraničních trhů a globalizace, což ovšem nelze považovat pouze za negativní. Každá mince má však dvě strany - omezování svobody projevu, tak jako celou komunistickou diktaturu, však Kubánci chápou spíše jako pokračování svého boje za nezávislost, a vedle toho si nejsou jisti, zda by demokratická alternativa místo problematického Castrova režimu nevedla zemi do hlubokých problémů, s jakými se potýká většina ostatních latinskoamerických zemí. A díky těmto problémům vidí obyvatelé těchto zemí Kubu jak svůj vzor.