Letní škola rozvojové spolupráce a pomoci pro středoškoláky 2007 - 2. díl

1. den – pondělí 25.6.

Na Sluňákově už nás čekaly 3 vedoucí (Jarka – ta paní z telefonu :-), a dvě Lenky). Byli tam už i další účastníci, a tak během půl hodiny jsme se tam sešli všichni – 15 holek a jeden kluk :-). Dostali jsme jmenovky a šli jsme si rozdělit pokoje. Já jsem byla na pokoji s Verčou z Hranic. Potom co jsme si vybalili a trochu se rozkoukali, byl hned oběd. Který byl fakt výborný, už sice nevím přesně co bylo, ale vím, že to fakt bylo skvělé (žádná školní jídelna ;-), protože vlastně celý týden (až na jednu výjimku) paní kuchařky vařili úplně skvěle.

Po obědě jsme se sešli v jedné místnosti – učebně, klubovně, v místnosti, ve které jsme strávili tak půlku LŠ :-). Tady jsme si zahráli několik seznamovaček, nejenom teda na jména, které jsem si stejně za ten první den nezapamatovala …, ale samozřejmě taky na zájmy atd.

Potom jsme se odebrali na prohlídku Sluňákova. Ještě jsem zapomněla napsat, jak je Sluňákov strašně luxusní, takže teď je ta pravá chvíle. Sluňákov je nízkoenergetická obrovská budova. Má dvě patra, ve kterých najdete velký sál, jídelnu (která je z jedné celé strany prosklená a má poměrně vysoký strop – krása), několik „učeben“ , pokoje a samozřejmě ještě další místnosti jako jsou kanceláře atd. Budova je to poměrně nezvyklá, zvětší části ze dřeva, z jedné strany je to vlastně obyčejný kopec, z druhé strany je zase po celé délce pavlač a tato strana je celá prosklená. Kvůli vlastností nízkoenergetického domu jsou na prosklené straně něco jako obří červené a žluté „žaluzie“, které se automaticky stahují podle intenzivity sluníčka. Na střechu Sluňákova se dá vyjít, je odtud krásný výhled na okolí, navíc si připadáte jako na nějaké hoře (nebýt komínů čnících ze země). No ale zpět do interiéru. Funguje tady nějaký složitý systém výměny vzduchu (myslím že se to jmenuje rekuperace), takže je tu stále poměrně teplo nebo příjemně chladno a taky takový zvláštní vzduch. Jak už jsem psala budova je hlavně ze dřeva. Ze dřeva je taky vybavení interiéru. Náš dvoulůžkový pokoj byl vlastně taková dlouhá nudle, s zvláštně uspořádanými postelemi nad sebou, tak že vlastně tvořily zároveň i skříň na věci. Ještě jsme tam měli stůl a samozřejmě přístup na pavlač – balkón. Pokoje byly v patře, a protože se budova postupně snižuje, tak když jste došli na konec chodby s pokoji mohli jste vidět do jídelny. Protože Sluňákov je celkem dost nová stavba, dýchalo to tu ještě novotou, ale ubytování lepší než jsem si mohla představit v tom nejlepším snu.

Tak jsme si tedy prohlédly Sluňákov a pak se odebrali ven a pokračovali v úvodních aktivitách. Kreslili jsme řeku života, říkali svá očekávání, jak se zabýváme rozvojovou pomocí a spoluprácí. Venku jsme ještě taky dělali aktivitu, jak moc souhlasíme/nesouhlasíme s různými výroky spojenými s rozvojem, a samozřejmě jsme o těch výrocích diskutovali :-).

Následovala krátká přestávka, ale opravdu jenom úplně krátká jak bylo po celou LŠ zvykem, protože času nebylo nazbyt. A po přestávce přišla první „přednáška“. Téma bylo Globální problémy a úvod k rozvoji a „přednášel“ nám Doc. RNDr. Pavel NOVÁČEK, CSc. z UPOL :-). Moc si z této přednášky nepamatuju, teda spíš si pamatuju jenom pozadí prezentace a to že ekologie je hospodaření přírody :-). Ale v ten moment, kdy jsem byla zahlcena informacemi mi to přišlo celkem zajímavé.

Ještě před večeří nám vedoucí nalepily na záda lístečky s pojmy a s definicemi tak, že jsme vždycky tvořili dvojici, do kterých jsme se měli po večeři rozdělit. Samozřejmě, že jsme nevěděli co máme zrovna my na zádech, takže záleželo na naší spolupráci. Některé pojmy byly jednoduché, ale některé si byly vcelku dost podobné, takže jsme si nebyli jistí koho ke komu přiřadit, ale myslím, že jsme to zvládly přiřadit všechno dobře. Po této aktivitě jsme si ještě na příkladu záplavách v Zambii? Ukazovali jaký je rozdíl mezi rozvojovou a humanitární pomocí.

Potom jsme se přesunuli do sálu, kde nás čekal program o Brazílii. Ten si pro nás připravil Jarek Kotal, který tam pracuje na projektu Change the game, a z celé LŠ na něho mám asi nejpestřejší vzpomínky. Na začátku jsme se bavili o tom, co víme o Brazílii. Potom nám pustil brazilskou hudbu a na podlaze bylo spoustu fotek z Brazílie, které jsme si mohli prohlídnout a taky jsme si mohli vyzkoušet hry děcek z favelas. Třeba „stolní fotbal“, flowersticky, petky na otlučení kloubů :-) a další. Když jsme si to všechno (nebo aspoň něco, protože na to bylo celkem málo času) vyzkoušeli, měli jsme za úkol si vybrat nějakou fotku, která nás oslovila a pak jsme mluvili o tom proč. No a pak už začal Jarek mluvit o favelas (slumech) v Brazílii, nebyl to však výklad jak ve škole, ale „nutil“ nás myslet :-), třeba o tom co by jsme uvařili za 30 Kč na den pro celou rodinu. Taky bylo skvělé, jak nám v prezentaci ukazoval fotky konkrétních dětí a říkal k nim jejich většinou nepříliš šťastné příběhy.

Za okny se pomalu stmívalo a program o Brazílii končil. Byla jsem z něj úplně nadšená, a přestože už jsem byla celkem unavená, nemohla jsem si nechat ujít prezentaci o Indii od Jarky. Při této prezentaci jsme poprvé objevili úžasnost, takových velkých „polštářů“ plněných polystyrénovými kuličkami. I když mě Jarčina prezentace, zajímala, podařilo se mě při ní asi dvakrát usnout :-). Jarka byla v Indii v rámci studia na jedné mezinárodní škole, kde zabývali se komunitními rozvojovými projekty. Prezentace končila okolo půlnoci a ti co vydrželi až dokonce se šli umýt a spát. Zapomněla jsem napsat, že žádný z programů na LŠ nebyl povinný, ale já jsem si žádný – teda kromě ranních rozcviček :-), nemohla nechat ujít. Tak to byl první den, poměrně rychlý start do víru dalších událostí.