Letní škola rozvojové spolupráce a pomoci pro středoškoláky 2007 - 3. díl

2. den – úterý 26.6.

Každé ráno byl budíček – tzn. nějaká hudba, něco po sedmé, ale nebyl povinný, takže jsem ho vždycky zaspala. O půl osmé začínala rozcvička – africká taneční, ale já jsem se nedonutila nikdy tak brzo vstát. „Povinné“ bylo se dopravit na tzv. dobré ráno. Bylo to hlavně hodnocení dne minulého a různé probouzecí hry. Kreslili jsme, vyplňovali dotazníky, protahovali se a tak různě.

Po „dobré ránu“ byla snídaně. Ta úterní byla trošku zvláštní, protože stoly a židle byly rozmístěny tak, že u jednoho stolu stálo 8 židliček, u 2 stolů 5 židliček a u 4 stolů 3 židličky, nebo tak nějak to bylo. Na stolech stály vlaječky různých zemí, já jsem přišla mezi posledními a zbyl na nás největší stůl. Pak se začala přinášet snídaně. A šlo to přímou teda nepřímou úměrou, čím víc židliček u stolu tím míň jídla a horší chování „číšníků“. Takže u našeho stolu jsme měli jídla hory a navíc ještě obrovský výběr, zatímco ostatní se dělili o několik krajíčků vánočky. A tak začali žadonit o „humanitární pomoc“, kterou jsme jim (naše „číšnice“ s notnou dávkou nesouhlasu) poskytli. Vlaječky na stolech byly totiž rozložené takto: malý stůl, moc židlí a málo jídla – chudé země, střední stůl, ale stejně dost židlí a ne moc jídla – ani chudé ani moc bohaté země, velký stůl a málo židlí a hory jídla – bohaté země. Podobně je to i ve světě co se týče rozdělení jídla a bohatství. Když jsme tuto aktivitu prodiskutovali, mohli jsme se najíst dosyta všichni.

Po snídani následovala první úterní přednáška (měla bych to psát do uvozovek, protože ono vlastně není přednáška jako LŠ – přednáška, ale abych se nezdržovala budu uvozovky vynechávat, tak si je tam přimyslete :-). Téma této přednášky bylo Člověk v tísni v Etiopii. Protože jsme dělali sbírku Postavme školu v Africe, tak jsem na tu přednášku byla hodně zvědavá. Sice nebyla jenom o sbírkových školách, vlastně tím líp. Zase se mi asi nejvíc líbili takové ty osobní příběhy různých děcek. Ale konečně jsem se dozvěděla, jak to tam vlastně přesně chodí a vypadá. Zaujalo mě třeba, že tam nemají nic jako u nás učňáky a tak tam jeden Člověk v tísni založil. A nebo věřili by jste, že v Addis Abebě mají univerzitu? Suprové je taky, že po každé přednášce nebo spíš během ní se můžeme ptát na to co nás zajímá (taky malinko rozdíl od normální školy, že … :-). Nakonec máte po přednášce hlavu plnou různých informací a říkáte si, že si na ně třeba někdy vzpomenete. Na začátku LŠ jsme dostali složky a papíry na poznámky, já si ale moc nezapisuju a raději poslouchám. Protože když si zapisuju tak mám pocit, že mi strašně moc věcí uteče.

Po Etiopie jsme se ještě vrátili k chudobě. Byl to blok různých aktivit. Na začátku jsme si měli stoupnout k jednomu ze tří obrázků, který podle nás vystihuje nejvíce chudobu. Ty obrázky byly malované takovou zajímavou technikou, takže na nich nešlo moc poznat :-). Potom jsme v těch obrázkových skupinkách měli napsat atributy chudoby, a nakonec jsme se ještě bavili o rozdílu mezi chudobou relativní a absolutní. Protože jsme o chudobě psala na konci roku slohovku v angličtině, tak jsem si myslela, že o tom celkem dost vím, ale zjistila jsem, že jsem o tom nevěděla skoro nic :-).

Pak přišel na řadu oběd. Ale nebyl to obyčejný oběd, byl to oběd s Keňany. Ti Keňani a Keňanky byli fotbalisti ze slumu v Nairobi. V ČR byl na necelý měsíc v rámci projektu Fotbal pro rozvoj. Což je projekt na snižování chudoby ve slumech. Děcka, který jsou do tohoto projektu začleněni (v rámci organizace MYSA), tvoří fotbalové týmy a hrají mezi sebou jakousi ligu. Dostávají za to body, ale taky za různé brigády, za to, že chodí na tréninky atd. A ti co mají nejvíc bodů se můžou dostat na nějakou dobu do zahraničí, většinou do Evropy. No a tak jsme je měli i my na LŠ. V jídelně jsme byli rozdělení ke stolům. Já jsem byla u stolu s Wendy a s Keňanem Georgem. Během obědu jsme měli za úkol zjistit navzájem odpovědi na „Lunch question“: Co je to Fotbal pro rozvoj? O čem je Letní škola? Proč jsme se přihlásili na LŠ? Co je to MYSA? Jak se ti podařilo dostat do ČR? Co je Sluňákov? Jaké je typické české a keňské jídlo? a Jaký je tvůj oblíbený fotbalista? – s touto otázkou jsem měla trochu problém, protože jsem žádného fotbalistu neznala :-). A tak nám George začal vysvětlovat, kde který africký fotbalista hraje v Evropě a jak moc je dobrý. Taky se nám snažil vysvětlit odpovědi na ostatní otázky a my jsme se taky snažily, ale nakonec nám přišlo lepší zkoušet porozumět Georgovi než mu něco vysvětlovat :-). On nám za to krásně vysvětlil co to je a jak to chodí na boarding school. Pak jsme se dostali od angličtiny k dalším jazykům, tak nám Georgie vysvětloval keňská nářečí a naučil nás svahilsky říct ahoj = jambo, nashledanou = kwa heri a samozřejmě I love you = nakupenda. Tak jsme se pak Georgie snažili naučit i něco česky. Ale ahoj se moc neujalo, na rozdíl od jambo, kterým byli Keňani (později už nejen Keňani) schopní zdravit třeba i desetkrát za minutu :-).

Po obědě jsme se přesunuli ven z budovy. Odešli jsme na takovou zvláštní travnatou plochu, kde nás s Keňany čekali teambuildingové aktivity. Jelikož to všechno probíhalo hlavně v angličtině, tak to byla docela sranda. Co si pamatuju, tak jsme dělali taková ta monstra z lidí (tolik a tolik rukou a nohou musí být na zemi atd.), pak jsme dělali uzly, když jsme se drželi všichni ve skupině lana (to naší skupině moc nešlo :-). A pak byla fakt skvělá aktivita – schody. Postavili jsme se do dvou řad naproti sobě a vždycky dvojice drželi jedno dřevo (takovou kulatinu) – schod. A každý pak měl za úkol přejít po těch „schodech“ na druhou stranu a přelízt při tom provázek, který byl tak 1,8 m nad zemí. Pak jsme se přesunuli do takového lesíka a tam jsme zase měli za úkol postavit z lan a z těch dřev nějakou konstrukci tak, aby se tam všeci vlezli a byli aspoň 0,5 metru nad zemí. Tak to byla taky sranda, ale nakonec se nám to podařilo.

Když jsme se přesunuli zase zpátky na Sluňákov, měli jsme chvilku volna. Po volnu jsme se zase sešli dole. Nejdřív jsme si dělali test „jakou roli hrajeme v týmu“. Myslím, že my vyšlo chrlič nebo tak nějak se to jmenovalo :-). No a pak na nás vedoucí vychrlily důvod, proč jsme si ten test dělali. Byli jsme rozděleni na 4 skupinky podle témat našich prací ze soutěže o účast. Každá skupina dostala téma (podobné jako popisovala ve svých pracích), témata byly: globální problémy, rozvojová pomoc a spolupráce, multikulturní dialog a chudoba. Já jsem byla ve skupince „chudoba“ se Svaťou, Páťou a Terkou. No ale k čemu ty skupinky byly? Náš úkol byl vytvořit nějakou prezentaci (není tím myšleno prezentaci powerpointovou) na „své“ téma. A tu svoji prezentaci předvést na konci LŠ v rámci závěrečné „konference“.

Naše skupinka se sešla na „polštářích“ na balkóně, nejdřív jsme si přečetli své práce, teda spíš esej Páti a Svati, protože já a Terka jsme dělaly prezentace a ty jsme viděli už dřív. No a pak jsme prostě jenom chrlili nápady, a když už jsme žádný neměli, tak jsme se šli navečeřet a po večeři jsme začali našim nápadům dávat konkrétní podobu. Vymysleli jsme celkem zajímavou prezentaci, ale její popis si nechám až na „konferenci“.

Po naší skupinové práci na prezentacích, jsme se zase sešli dole. Dalším hostem byl učitel Jerry ze Zambie (ze školy v Masuku, myslím). Ten nám povídal jak o Zambii, tak o škole. Mluvil anglicky, a i když to vždycky někdo překládal, musím napsat, že jsme mu celkem rozuměla :-). A co mě zaujalo? Třeba, že africký symbol míru je eagle – orel („a ne žádná slabá holubice“ :-). Systém of education je v Zambii skoro stejný jak ve Velké Británii. A věděli jste, že Zambie je jedna z politicky nejstabilnějších zemí Afriky? Taky nám Jerry vyprávěl jak si musel kupovat svou manželku za krávy a jak to tam vůbec v takových věcech chodí. Též říkal, že se diví, že v ČR spousta lidí říká, že jsou křesťané a přitom se tak vůbec nechová a že v Zambii je to jinak. No a třešničkou na dortu byla hudební produkce, Jerry každému rozdal nějaký „hudební“ nástroj – ruce, nohy, skleničky, lžičky atd. a taky každému určil nějaký rytmus, sám pak bubnoval na bongo. Divili byste se jak z toho může vzniknout zajímavé hudební vystoupení :-). No a u hudby jsme ještě zůstali, ale přidali jsme k tomu tance, který nás Jerry naučil (pamatuji si ho doteď, ale popsat slovy bych ho asi nedokázala), zajímavý bylo, že jsme to tančili na českou písničku :-). Někteří pak odtančili do pokojů, ale já, Verča a Mája jsme se ještě chvilku nechali od Jerryho učit hrát na bongo a povídali jsme si s ním. Tak jsme se do postele dostaly tradičně až kolem půlnoci. Dobrou noc ….