Aristoteles a Giordano Bruno – jejich přínos pro přírodní vědy

Téměř 2 tisíciletí dělí dva učence, o kterých lze říct, že předběhli svou dobu. Oba kvůli svým názorům museli odejít do vyhnanství. Jeden z nich byl dokonce upálen. Ten starší vymyslel teorii, aby ji poté ten mladší mohl vyvrátit. Aristoteles a Giordano Bruno.

Aristoteles, jeden z nejvýznamnějších učenců řecké filozofie, žil 4 století př. n. l. Jak bylo v jeho době normální, zabýval se mnoho vědeckými obory. Jeho dílo je zdůrazňováno v politologii, etice, filosofii, biologii, astronomii i geografii. Dle mého však byl především filozof. Své teorii se sice snažil dokázat objektivními pokusy a důkazy, ale především vycházel ze svých myšlenek a domněnek.
Od svých řeckých předchůdců, především Platóna, se liší snahou obsáhnout co nejvíce věd a také pojetím svých děl. Zatímco Platón svým žákům a čtenářům předkládá otázky, domněnky a náměty k jejich vlastnímu uvažování a tvorbě názoru, Aristoteles přichází s přesnou a jasnou argumentací. Toto pojetí dozajista způsobilo, že mnoho Aristotelových teorií bylo uznáváno až do novověku.
Kromě toho, že Aristoteles se věnoval a stál na počátku mnoha společenských věd (od etiky po rétoriku), jeho přínos můžeme sledovat dodnes ve vědách přírodních. Z jeho snahy porozumět kompletně všem vědám pramení množství spisů z různých oborů, věnoval se anatomii, astronomii, biologii, ekonomii, embryologii, etnografii, geografii, geologii, meteorologii a dalším. Myslím si však, že Aristotelův největší přínos v přírodních vědách je v astronomii, geografii a biologii.
Jakožto geograf popsal dosud známý svět, vyslovil několik důležitých hypotéz. Mezi nejzajímavějšími bych uvedla popis koloběhu vody, živelných pohrom, vlastností moří a základy meteorologie.
Je třeba napsat, že Aristotelovo dílo je také plné chyb a omylů. Ale právě tyto chyby a omyly jsou důležité pro další generace. Když Aristoteles prohlásil, že Země je kulatá a rozdělil Vesmír na část translunární „božskou“ (nad Měsícem) a sublunární „lidskou“ (ve které se nacházela Země), málo kdo by věřil, že o několik století přijde vědec, který tuto teorii popře a nahradí ji jinou.

A přece se tento vědec našel – v roce 1548 se nedaleko Neapole narodil Giordano Bruno. Ve svých patnácti vstoupil do dominikánského kláštera, později byl dokonce vysvěcen na kněze. Díky tomu se mu dostalo rozsáhlého vzdělání v mnoha oborech. Byl však obviněn z kacířství a musel se uchýlit do vyhnanství.
Tehdejší společnost si pomalu zvykala či spíše nezvykala na vědecké teorie, které odporovali jakýmkoliv církevním výkladům o fungování světa. Byl tu již Koperník, který odmítl Zemi jako střed Vesmíru. A nyní přišel Bruno s teorií ještě mnohem odvážnější. Ve své představě o Vesmíru sice převzal Aristotelovu představu a éteru, který vyplňuje volný prostor mezi tělesy, ale odmítl Aristotelovo dělení Vesmíru na translunární a sublunární část, tedy i na „božskou“ a „lidskou“ část Vesmíru.
Přestože nic nemohl podložit konkrétními vědeckými důkazy, vyslovil teorii, že ani Slunce není středem vesmíru, ale pouze jednou z mnoha hvězd; vesmír je nekonečný, existuje nekonečně mnoho sluncí s planetami, které můžou být obydlené. Bůh je dobrý, protože dělá dobré věci, a jelikož je nekonečně světů, které Bůh vytvořil, je tak automaticky nekonečně dobrý.
Pochybuje snad někdo o tom dnes? Bruno však ve své době okamžitě narazil na odpor církve. Které se překvapivě nelíbilo, že to prakticky znamenalo i nekonečnou malost a zanedbatelnost člověka. Bruno tak předběhl svou dobu o několik staletí a byl za to i náležitě potrestán – upálením. Vědecký přínos Brunův sice touto teorií nekončí, zdá se však v porovnání s ní zanedbatelný.

A v čem tedy spočívá přínos Aristotela a Bruna pro dnešní svět? Dle mého je to hlavně v posunutí věd a vědeckých teorií kupředu. Bez toho, aby Aristoteles nezačal zkoumat systém moří a živelné pohromy, nemohli bychom my dnes zkoumat globální oteplování. Kdyby Aristoteles nepoložil základ teorie o Zemi a Vesmíru, nejspíš by Bruno nemohl tuto teorii popřít a změnit, a my bychom ji dnes nemohli brát jako samozřejmost.
Přestože si to často vůbec neuvědomujeme nás dnešní svět stojí na základech, které položili právě tací Aristotelové a Brunové, kteří přišli před námi. A i v dnešní době jiní Aristotelové a Brunové pokládají na tyto základy další sloupy, na kterých bude stát svět v budoucnu.


„Všichni lidé od přirozenosti touží po poznání.“
Aristoteles