Africká trypanosomiása – spavá nemoc

Spavá nemoc je lidské onemocnění, které je způsobované prvokem Trypanosoma brucei a přenášena mouchou – bodalkou tsetse.

Moucha tsetse žije v Subsaharské Africe, nemoc přenášejí jenom některé její druhy. Nejčastěji se nachází ve vegetaci řek a jezer, galeriových lesech (forma tropického lesa vázána na břehy velkých toků) a zalesněných savanách.

Spavá nemoc existuje ve dvou formách:

- trypanosoma brucei gambiense (T.b.g.) je rozšířená v západní a střední Africe a představuje více jak 90% prokázaných případů spavé nemoci. Člověk může být infikován několik měsíců nebo dokonce i let, aniž by se u něj projevily symptomy nemoci. Když se symptomy projeví, je většinou nemocný v pokročilém stádiu nemoci a je postižen celý nerovový systém.

- trypanosoma brucei rhodesiense (T.b.r.) je rozšířena ve východní a jižní Africe. Touto formou trpí méně než 10% nakažených. První známky nemoci se projevují již několik měsíců či týdnů po nakažení se nemocí. Průběh nemoci je velice rychlý a ochromuje CNS.

Kromě africké spavé nemoci existuje také American Trypanosomiasis (Chagas), původce nemoci je však jiný než u africké formy.

Další poddruh parazita z rodu Trypanosoma způsobuje onemocnění volně žijících i domestikovaných zvířat, které je pro ně smrtelné. Zvířata mohou také být hostili lidských patogenních parazitů, především u rhodéské formy. Gambijská forma nemoci zvířata také napadá, ale jejich role v přenosu nemoci není významná.

Průběh nemoci:

Nemoc je přenášena do těla bodnutím infikované mouchy tsetse. Může být také přenášena z matky na plod.

Původce nemoci trypanosomes se nejprve množí v podkožní tkáni, krvi a míze. První příznaky spavé nemoci jsou podobné chřipce – teploty, bolest hlavy, kloubů a svědění. V druhé fázi nemoci tzv. neurologické fázi se prvok dostává skrze krevní mozkovou bariéru do CNS, kterou napadá. Následuje anémie, snížená koordinace, zmatenost, mohou se projevit také problémy s krevním oběhem a vylučovací soustavou, halucinace, výbuchy vzteku a v neposlední řadě je narušen spánkový cyklus. Podle formy nemoci druhé stádium ústí k relativně rychlé smrti nebo k postupně prohlubující se letargii, která je typičtější pro gambijskou formu nemoci. Někdy může první fáze nemoci přejít přímo k letargii. Bez léčení je nemoc smrtelná.

Léčení nemoci:

Léčení závisí na stádiu nemoci. Léky efektivně účinkují pouze v její první fázi, kdy je možné využít léky méně toxické. V druhém stádiu je léčení závislé na použití léků, které pronikají skrze krevní mozkovou bariéru, aby zasáhli parazita, tyto léky jsou však toxické a se složitým způsobem podávání.

V prvním stádiu se používají léky Pentamidin a Suramin. Pentamidin byl objeven v roce 1941 a účinkuje na gambijskou formu nemoci, i přes několik nepříznivých účinků je k pacientům šetrný. Suramin byl připraven již o 20 let dříve a účinkuje na rhodéskou formu, může však způsobovat alergické reakce.

V druhém stádiu nemoci se užívají léky Melarsoprol a Eflornithin. Prvních z nich byl vynalezen v roce 1949 a účinkuje na obě formy nemoci. Je na bázi arzeniku a má proto mnoho negativních účinků. Může způsobovat mozkový tumor, při němž je 3 – 10% úmrtnost. Lék Eflornitihin, který by registrován v roce 1990 je méně toxický, ale účinkuje pouze na gambijskou formu nemoci a jeho aplikace je obtížnější.

Rozšíření a epidemie:

Spavá nemoc postihuje 36 států v subsaharské Africe, podle WHO je ní ohroženo 70 miliónů lidí. V roce 1998 bylo zaznamenáno 40 000 případů. Toto číslo však neodráží pravdivou situaci. Předpokládá se, že 300 až 500 tisíc nakažených nebylo vůbec diagnostikováno a léčeno. Do roku 2005 bylo posíleno pozorování nemoci a mezi lety 1998 a 2004 klesl počet nových případů z 37 991 na 17 616. Předpokládá se, že v současné době je nakaženo 50 až 70 tisíc osob.

Jiné odhady uvádějí vyšší čísla – 300 tisíc nových nakažených ročně a 40 000 obětí. Nemoc zasahuje především méně vyspělé zemědělské oblasti s málo dostupnou nebo nedostupnou lékařskou péčí, také z těchto důvodů je velice problematické zjistit množství nakažených a zemřelých. V prvním stádiu nemoci je smrtnost asi 6%, v druhém je až 2,5krát vyšší.

Největší epidemie spavé nemoci byly zaznamenány mezi lety 1896 a 1906 především v Ugandě a Kongu, dále v letech 1920, která byla zastavena díky kontrole milionů lidí, kteří by mohli být ohroženi. V 60. letech 20. století nemoc téměř vymizela, ale v roce 1970 znovu propukla epidemie, které až do dnes ohrožuje několik oblastí.

Zdroje informací:

WHO : African trypanosomiasis (sleeping sickness) [online]. c2009 [cit. 2009-04-29]. Dostupný z WWW: .

Wikipedie : Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-04-29]. Dostupný z WWW: .

Wikipedia : The Free Encyklopedia [online]. 2009 [cit. 2009-04-29]. Dostupný z WWW: .

Asijští tygři

Asijští tygři, někdy také nazývaní jako asijští draci, jsou skupina nově industrializovaných asijských zemí s rychlým hospodářským růstem.

Označení „ekonomický tygr“ se v současnosti používá jako obecný termín pro státy s nadprůměrně rostoucí ekonomikou. Pro tyto země se také užívá označení „nově industrializované země (NIZ)“. Obecně jde o skupinu rozvojových zemí, které ještě nedosáhly hospodářské úrovně zemí prvního světa, ale dosahují lepších makroekonomických výsledků než jiné státy třetího světa. Do hospodářské charakteristiky nově industrializovaných zemí patří: rychlá industrializace, ztráta hospodářského významu zemědělství, orientace na export a na volný trh, velký příliv zahraničních kapitálových investic, nižší standardy (environmentální, pracovněprávní...). Industrializace se projevuje také ve společenském životě především společenskými problémy, spojenými s přesuny velkých skupin obyvatelstva do měst, větší svobodou a důslednějším dodržováním lidských práv než v jiných rozvojových zemích. Nově industrializované země můžeme rozdělit do 2 generací: rozvoj od 60. letech (asijští tygři) a rozvoj od 80. let (Malajsie, Indonésie, Thajsko, Filipíny, Mexiko, Brazílie, Argentina, Chile), tyto země však mají pomalejší růst než v případě "asijských tygrů". Nově se také mluví o 3. generaci, kterou zastupuje především Čína a Indie.

V jihovýchodní Asii proces industrializace probíhá ve 3. vlnách. Pod pojmem „asijští tygři“ můžeme najít 3 skupiny států rozdělených podle jednotlivých vln. Země 1. vlny: Jižní Korea, Hong-Kong, Singapur, Tchaj-wan. Země 2. vlny: Thajsko, Malajsie, Indonésie, Filipíny. Země 3. vlny: Vietnam, Laos, Čína, Kambodža, Pákistán, Indie. Správně však pod pojem „asijští tygři“ patří pouze státy první vlny, u 2. a 3. vlny je rozvoj pomalejší a provázen zvětšováním sociálních rozdílů mezi obyvatelstvem.

Přestože se jednotlivé státy od sebe notně liší, jejich rozvojová strategie byla velmi podobná. Tato strategie je obdobná jako japonská z doby po 2. světové válce. „Asijští tygři“ se soustředí na export a na rozvoj odvětví s malým vkladem surovin. Důležitý je také příliv zahraničního kapitálu a firem, které lákají tzv. otevřené oblasti poskytující neomezené podnikání a daňové úlevy. Další zajímavou možností jsou i vědecké parky – území vyčleněná a zařízená pro vědecké a výzkumné instituce.

Korejská republika (Jižní Korea) je z „asijských tygrů“ zemí s největší rozlohou a počtem obyvatel. Její ekonomický růst začal za autokratické vlády generála Parka Chung-hea v 60. letech 20. století. V 80. letech po občanských nepokojích začala demokratizace země a od letech 90. patří k největším světovým ekonomikám. Je členem OECD. Díky zásobám uhlí a železné rudy může rozvíjet hutnictví a těžké strojírenství. Nejvýznamnějším odvětvím strojírenství je průmysl automobilový, jehož nejznámější značky jsou: Hyundai, KIA, Ssang-Yong, Daewoo. Do světového podvědomí vstoupila i jihokorejská elektrotechnika a to především značky: Samsung, LG, iRiver, iAudo(Cowon). Mezi další průmyslová odvětvím patří průmysl textilní, potravinářský a chemický. Rozvinuté je i zemědělství, jeho význam však klesá. Dle hodnoty HDP na jednoho obyvatele je Korejská republika na 28. místě.

Singapur je městský stát, nejmenší z „asijských tygrů“, má ze všech nově industrializovaných zemí nejvyšší životní úroveň. Singapur byl britskou kolonií a v letech 1963-1965 členem Malajské federace. Obyvatelé jsou z 78% Číňané, z 14% Malajci a z 7% Indové. Díky své strategické poloze, jde o důležitý dopravní uzel a druhý největší přístav světa. Město je také světovým obchodním a finančním centrem. Průmyslová orientace státu je na farmacii a lékařství, je zde také rafinerie. Výše hodnoty HDP na jednoho obyvatele je 21. nejvyšší na světě.

Hongkong, oficiálním názvem Zvláštní administrativní zóna Čínské lidové republiky, má značnou autonomii od Číny, pouze za mezinárodní politiku a ozbrojené síly zodpovídá centrální vláda v Pekingu. Až do roku 1997 byl Hongkong pod britskou vládou. Hongkong má jednu z nejliberálnějších ekonomik světa. Je to jedno z nejdůležitějších světových středisek bankovnictví a obchodu. HDP Hongkongu na jednoho obyvatele je 29,752$, jeho pořadí ve světě se však neurčuje.

Tchaj-wan (Čínská republika) je ostrovní stát, jehož postavení ve světě je velmi složitá. Za nezávislý stát (resp. stát reprezentující Čínu) ji uznává jen 23 zemí, na její území si činí nárok Čínská lidová republika. Kulturně a politicky je sice s Čínou spojen, ale oficiálně se od ní odtrhl v roce 1949. Po ochranou USA se mu podařilo vybudovat silnou ekonomiku. Zaměřují se především na průmysl textilní, elektrotechniku a elektroniku. Důležité je i zemědělství. Dle hodnoty HDP na jednoho obyvatele je Tchaj-wan na 36. místě.