Tropický kras je různorodý soubor exokrasových - povrchových a endokrasových – podzemních tvarů s dobře vyvinutou krasovou hydrografií. Je vázán na různé karbonátové morfostruktury (části reliéfu, které se nacházejí v klimageomorfologické oblasti trvale humidních tropů a v teplejší části střídavě humidních monzunových a pasátových subtropů.
Vývoj tropického krasu
Největší vliv na zvláštní vývoj tropického krasu má vysoká humidita – vlhkost vzduchu tropického a subtropického klimatu, která podmiňuje intenzitu rozpustné činnosti velkého množství srážkových vod. Tato intenzita prakticky zůstává v geologické historii Země neměnná. Příčinou různorodosti vznikajících krasových forem jsou litologické, strukturní a tektonické vlastnosti matečných hornin. Tyto vlastnosti určují hlavní rysy povrchové i podzemní cirkulace vody v masívech rozpustných hornin a tím i působení mechanické a fyzikálně-chemické složky krasové eroze.
Rozpouštění hornin srážkovými vodami se soustřeďuje především na skalní povrchy karbonátových masívů. Tyto místa se nacházejí především v epikrasové zóně (podpovrchové pásmo nejblíže skalnímu povrchu) pod zvětralinovými či sedimentárními pokryvy a na okrajích těchto pokryvů. Právě tyto pokryvy a také humidní klima umožňují rozvoj bujné vegetace. Tato vegetace díky obsahu biogenního CO2 a dalším biologickým pochodům zvyšuje rozpustnou schopnost srážkových vod.
Ve vyvrásněných a rozpukaných matečných horninách vznikají působením krasové planace (proces zarovnávání povrchu erozí) rozsáhlé rovné plochy krasových pedimentů (mírně ukloněných erozních ploch při úpatí svahů). Pokud se tyto plochy nacházejí v dostatečné výšce nad erozní bází, z původních forem krasu podpovrchového (epikrasu) se postupně vytváří členitý reliéf různých druhů krasů. Jedná se o kras hřbetový a závrtový, kupolový, kuželový a věžový. Úpatí těchto elevací (zdvihů) napadá fyzikálně-chemický proces okrajové chemické eroze, která je způsobena vodou cirkulující v pokryvech, boční krasové eroze zapříčiněné tekoucí vodou a hladinové krasové eroze způsobené vodní akumulací.
Rovnoběžným ústupem podřezaných svahů se tvoří rozsáhlé deprese (poklesy) typu poljí, sníženin s plochým dnem pokrytým zvětralinami či překrytým sedimenty s úrodnou půdou, či zarovnané plochy okrajových krasových rovin.
Útvary vznikající v tropickém krasu v exokrasové zóně:
- rovnoběžné a vějířovité soustavy hlubokých škrapů stružkových – jsou vytvářeny stékající nenasycenou vodou v holém skalním povrchu matečných karbonátových hornin. Jde o holé škrapy s rovným nebo konkávním (vyhloubeným) dnem, které je oddělené ostrými hřbítky.
- venkovní sintr – pórovitá, plastická i drobivá či krystalická hornina. Jde o resedimentovaný vápenec. Vzniká ve střídavě humidním podnebí Velkých Antil, kde na osluněném a přehřátém skalním povrchu dochází k srážení minerálního obsahu ronových vod. Vyskytuje se především ve formě venkovních stalaktitů.
- vápencové zvětrávací kůry - sekundárně zpevněná povrchová zóna zrnitých vápenců, vzniká podobně jako venkovní sintr.
Útvary vznikající v tropickém krasu v endokrasové zóně:
- fluviální jeskyně – vznikají v rozpustných horninách a protékají jimi toky vznikající přímo v jeskyních nebo mimo ně, speleotémy často tvoří aragonit
- podkorní (subkrustální) jeskyně – jsou časté v pobřežních nížinách, kde jeskyní soustavy probíhají v blízkosti skalního povrchu. Jde o typickou krasovou jeskyně vytvořenou právě ve vápencích humidních tropů v podloží povrchové krustifikované zóny (kůry vápencové zvětrávací) s velkými chodbovitými a dómovitými jeskynními soustavami a tenkými stropy. Performací a zřícením stropů vznikají cenoty a ulice krasové.
- cenoty (z mexické španělštiny) – závrty zřícené zaplněné vodou, které jsou v těchto oblastech často jedinými vodními zdroji a proto se stávali kultovními místy (př. studna v Chichen Itza). Vyznačují se příkrými a převislými skalními stěnami, které někdy bývají široce otevřené nebo ústí do horizontálních jeskyní.
- hoyos (ze středoamerické španělštiny) – plošně malý, ale často hluboký pokles typu vnitřního polje. Typický pro kuželovitý kras. Dno tvoří rovný povrch říčních sedimentů a prostoupené ponory nebo protékané vodním tokem. Pokud je dno osvětleno sluncem, je často obděláváno a to i přestože je většinou přístupné jen spojovací jeskyní.
- aguadas (ze středoamerické španělštiny) – vodní nádrž, napajedlo. Stálé nebo periodické krasové jezero vyplňující cenot a vyživované povrchovou nebo podzemní vodou. Typické pro kras pobřežních nížin v humidní a střídavě humidní tropické oblasti ostrovní i pevninské části Střední a Jižní Ameriky.
- ulice krasová (=zanjón [zanchón]) – protáhlá deprese, často velmi rozměrná (šířka 8-10 m, hloubka až 50 m, délka i 1 km) se sráznými či převislými stěnami a nerovným sedimentárním i skalním dnem. Obvykle je na obou koncích otevřená a často tvoří spletitou síť ulicového či polygonálního krasu.
Typy krasů, které se vyskytují v krasu tropickém:
Na pokryté nebo překryté zprohýbané tabulové struktury bývá vázán polygonální kras s pravidelnou strukturou, cockpitový kras s velice členitým povrchem nebo labyrintový kras.
Na ukloněné či horizontální tabule s mocnějšími pokryvy je vázán závrtový kras.
Na mírně ukloněné tabulové struktury se sedimentárními pokryvy, které leží v přímořských oblastech nízko nad erozní bází, je vázán osobitý kras pobřežních nížin.
Na výše ležícím skalním povrchu řídce rozpukaných horizontálních tabulí se slabými a nesouvislými pokryvy vzniká puklinový kras.
Dále pak kras hřbetový, kupolový, kuželový.
Cockpitový kras (neboli kras tropický závrtový)
Jde o členitý tropický krasový povrch. Je řazen k holokrazs a krasu pravému. Jeho název je odvozen od toponyma oblasti „Cockpit Country“ na Jamajce. Vyskytuje se také na Haiti, Jávě, ale i na Balkánském poloostrově. Vyznačuje se hustě nahlučenými cockpity a klikatými uvalami (glades). Cocpit označuje hustě nahromaděné primární závrty až 100 metrů hluboké s nepravidelným, hvězdicovitě laločným půdorysem, 30-60° příkrými skalními svahy a vyhloubenými někdy i rovnými dny. Cockpit je dán radiálními přítokovými stržemi a rýhami a je vyhloubený vodou tropických lijáků.
Glades jsou mělké a na obou stranách uzavřené, jednoduché i laločnaté deprese. Nejde o údolní útvary vytvořené vodními toky, ale vydatnými srážkami zvětšené pukliny matečných horninách. Tvoří se v nich mokřiny, močály a dočasná či trvalá uvalová jezera.
Kuželový kras (neboli kras mogotový, kras věžový)
Je to členitý krasový povrch vápencových oblastí teplého humidního pásma. Vyznačuje se hustě nahromaděnými kupovitými až bochníkovitými pahorky, zaoblenými místy asymetrickými vrchy a hřbety (mogoty) či kuželovitými a homolovitými elevacemi s příkrými svahy, které spadají do laločnatých cockpitů či podlouhlých meandrovitých glades. Krasové kužely a mogoty bývají odděleny sníženinami poljí či výběžky krasových rovin, jejichž sedimentárními dny protékají vodní toky. Uvnitř seskupených kuželů a mogot se vyskytují hoyos.
Mogot (ze španělštiny – stoh) je kubánské lidové označení izolovaných vápencových hřbetů a kuželovitých vrchů s příkrými skalními svahy a zaoblenými vrcholy. Synonymem je na Portoriku také španělské el pepino (okurka) a na Jamajce anglické haystack (stoh sena).
Kras pobřežních nížin
Jde o nízko položený rovinný kras vázaný na ploše uložená karbonátová souvrství, která jsou vnořená nad hladinu moře a tvoří podloží pobřežních nížin kontinentů a ostrovů. Vyskytují se v něm cenoty, jezera, močály, holé skalní povrchy jsou pokryty zvětrávací kůrou vápencovou. Endokrasové formy jsou zastoupeny složitými soustavami aktivních říčních jeskyní, jejichž prameny vyvěrají v nižších částech pobřežních nížin nebo na dně přilehlého moře.
Výskyt tropického krasu
Tropický kras se hojně vyskytuje v oblasti Karibského moře na Kubě (př. ostrov Isla de Pintos), Jamajce (Cockpit Country), Haiti a Portoriku. Můžeme jej nalézt také na pevnině, především v Mexiku (poloostrov Yucatán) a dalších zemích Střední Ameriky a v některých tropických a subtropických oblastech Jižní Ameriky.
V Asii můžeme najít tropický kras především na Jávě, Sulawesi a Bali, ve Vietnamu (zátoka Halong a zátoka Bái ú Long v Tonkinském zálivu), Thajsku, v Číně (Stone Forest u Yunnanu) a na Filipínách. Vyskytuje se také na Středním východě.
S tropickým krasem se můžeme setkat i v dalších lokalitách – na Madagaskaru, Nové Guineji a v severní Austrálii.
Pozůstatky tropického krasu z období druhohor je možné nalézt i mimo humidní tropy a subtropy. V České republice například u Rudice v pískovně Seč (tzv. rudické vrstvy), Supíkovice a Hranice (mogoty). Na Balkánském poloostrově se vyskytuje kras cockpitový.
