čtvrtek 8. května 2008

Letní škola rozvojové spolupráce a pomoci pro středoškoláky 2007 - 6. díl

5. den – pátek 29.6.

A je tu poslední den, nevěřili byste, jak rychle to všechno uběhlo. Ráno jako obvykle ranní procedury. Jenom „dobré ráno“ se trochu protáhlo, protože jsme hodnotili celou LŠ. Snídaně jako obvykle skvělá, ale ihned po snídani se začalo všechno chystat na vrchol dnešního dne – konferenci. Poslední úpravy, zkouška techniky, sehnat oblečení a všechno mohlo začít. Nejdřív přivítání nás i hostů, ale pak už jsme se mohli prezentovat. Nejdřív přišla skupinka, která nám pomocí prezentace a výkladu přiblížila globální problémy.

Druzí na řadě jsme byli my. Na začátku jsme celý sál nechali co nejvíc zatemnit, my (já, Terka, Svaťa, Páťa) jsme si stoupli každý do jednoho rohu, potom se pustila prezentace a my jsme četli různé údaje (př.: 1,2 mld lidí jsou nuceny žít s denním příjmem nižším než 1 USD na den, polovina africké populace je mladší 20 let, na světě je 132,7 mln sirotků, na zbrojení je investováno 10 x více než na základní vzdělání …), mezi čtením údajů Terka vždycky „cinkla“ na zambijský zvon. Potom jsme si všichni čtyři sedli dopředu na zem zády k ostatním, na sobě jsme měli šátky, změnila se prezentace a my jsme vyprávěli příběhy 3 lidí v první osobě, jako by jsme to byli my. První – můj příběh byl o tibetské holčičce, která kvůli tomu, aby mohla chodit do školy musela přejít hranici do Indie – v zimě a metrovém sněhu, pouze s tatínkem, maminku musela nechat v Tibetu. Druhý příběh byl o africké mamince, která měla dvě děti, všichni hladověli a ona nemohla udělat nic víc než jim každý den uvařit polévku z kamení a pomalu čekat na jejich smrt. Poslední příběh vyprávěl o filipínském tatínkovi, který se staral o své děti, se kterými bydlel ve slumu v Manile, háček byl v tom, že tento tatínek byl invalida bez nohou. Po dočtení příběhů jsme nechali snad nabytý dojem doznít a mohla pokračovat další skupinka.

Téma, které nám představila, byla rozvojová spolupráce. Holky nakreslily takový komiks o adopci na dálku, na kterém nám představili příklad pomoci. Ty obrázky byly opravdu moc pěkné :-). Poslední skupinka měla téma mezikulturní dialog nebo něco v tom smyslu, už si to nepamatuji úplně přesně. Naopak přesně si pamatuji, jak toto téma ztvárnily. Každá z nich představovala zástupkyni jedné kultury – Evropanku, Arabku a Afričanku, byly tak i oblečené, a každá vyprávěla pohádku ze své kultury, africká pohádka byla navíc doplněna tancem :-).

Po prezentaci každé skupinky ještě následovala diskuze a hodnocení vystoupení. U něčeho se vedli delší debaty, někdy kratší, a našli se jak pozitivní tak negativní strany jednotlivých vystoupení. Po všech prezentací následovalo jejich celkové hodnocení a také hodnocení celé LŠ. Poté jsme každý obdrželi osvědčení o absolvování LŠ a taky tašku se spoustou informačních materiálů, knížek a taky s fairtrade čokoládou :-) – no prostě, abychom si mohli rozšiřovat znalosti! Dále ještě byli ocenění batohem ti, kteří měli nejlepší eseje nebo prezentace. Potom ještě několik závěrečných slov, foto, balení, úklid a poslední výborný oběd, opět foto, loučení a odchod…

Odjížděli jsme ve dvou vlnách, na nádraží jsem si koupila jízdenku a jela zbývající holky ještě šalinou kousek doprovodit. Na zastávce, kde jsem vystoupila mě potkala novinářka z nějakých olomouckých novin, která dělala anketu, tak mě vyzpovídala a vyfotila :-) (v životě jsem to vydání neviděla…). Tak jsem se vrátila na nádraží a nasedla do vlaku směr domů. Byla jsem sice strašně unavená, ale cestou jsem si ještě stihla prohlídnout obsah tašky, kterou jsme dostali a prolistovat knížky. Nejvíc jsem se však těšila až se pořádně vyspím :-)...

Závěrem

Letní škola rozvojové spolupráce a pomoci pro středoškoláky byl asi ten nejúžasnější první týden (prodloužených) prázdnin, který jsem zažila. Ačkoliv jsem se k ní dostala úplně náhodou, prezentaci stihla udělat jen tak tak, a vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, nakonec to stálo za víc než za všechny překážky, útrapy a náhody.

Sluňákov, místo kde jsem jeden týden žila, je v krásném prostředí a vůbec celý prostor byl krásný a nad očekávání luxusní. Další věcí, kterou musím pochválit je jídlo, se školní jídelnou se to nedá v nejmenším srovnávat :-), a kupodivu jsem ani neměla hlad. A ještě, abych nezapomněla musím vyzdvihnout pytle na sezení, které si od té doby chci pořídit do pokojíku. Takže ubytování, stravování atd. bych hodnotila za jedna.

Od rána do noci nabytý program naprosto předčil mé představy. Sice jsem vůbec nevěděla, jak to bude probíhat, ale takto zajímavý program jsem nečekala. Zajímavý hosté, zajímavá témata, skvělé zkušenosti, suprové odreagovací hry atd. Tolik informací jsem během jednoho týdne ještě v životě nezpracovala. Program tedy hodnotím jedničkou s hvězdičkou.

A obrovskou pochvalu a díky si určitě zaslouží i „vedoucí“ – Jarka Lamačová a Lenky, které pro nás celou LŠ připravili. Myslím si, že i my účastníci jsme dokázali vytvořit dobrou partu a navázat nová kamarádství.

Jak už jsem mockrát psala, LŠ byla pro mě obrovskou zkušeností a doporučila bych ji všem lidem, které alespoň trochu zajímají osudy lidí, kteří se nemají tak dobře jako my. Ten týden na LŠ bych nevyměnila za nic. I když jsem musela oželet školní výlet a vysvědčení (toho mi teda vlastně moc líto nebylo…)… LŠ mi dala mnohem víc a jsem doopravdy ráda, že jsem se jí zúčastnila. Takže na závěr prostě jenom díky za všechno všem co se na LŠ podíleli!!!